Přiznám se, že jsem dost dlouho vteřiňák nepoužíval, a když, tak jen vyjímečně. Lepil jsem ředěným Kanagomem, smíchaným s lepicím lakem. Co potřebovalo pro ustavení více času, zředěným Herkulesem. Ovšem "hoši z Prahy" mně nakazili a musím uznat, že práce s vteřiňákem jde mnohem rychleji.
Zajímavou inspitrací je obrázek v jiné sekci fóra:
viewtopic.php?f=6&t=37.
Používám k velké spokojenosti.
Samozřejmě v případě vteřiňáku je potřeba maximální opatrnost, nejlíp lepí prsty (ke všemu). Navíc řídký má schopnost vzlínat (po materiálu se samovolně šířit), takže je i tam, kde jej člověk nečeká (párkrát jsem si prsty přilepil k nosníku, který jsem prsty přimáčkl k žebru, či dalšímu nosníku). Ideální je mít po ruce rozlepovač, ale to je další investice.
Jak píše Radek Gregovský opět v jiné sekci, dá se použít i vteřiňák za 6,50. Jen je potřeba vyzkoušet který je ten pravý, zkus se inspirovat zde :
viewtopic.php?f=5&t=14&sid=9707d21814ed ... e&start=10.
I u něj ale platí, že je potřeba mít díly co nejpřesnější, protože neobsahuje moc plnidla (tedy ten řídký), takže velké "díry" nemá čím ucpat a když díly přimáčkneš k sobě, trochu se deformují. Co však jednou "chytí", už nepustí, takže se to již dále nehýbe (jako u Kanagomu).
K fixaci drobných dílů při lepení používám něco podobného jako Tazi, jen místo hadiček používám odřezky balsy, do kterých píchám špendlíky. Jen pozor, aby tyto odřezky nebyly tvrdší, než fixované díly, pak mohou díly lehce promáčknout.
Potvrzuju slova předmluvčích, lepit k sobě již skoro načisto vyřezané a obroušené díly, dobrušovat minimálně a pokud, tak velmi opatrně a citlivě. Konstrukce je natolik subtilní, že často může dojít při broušení k jejímu poškození (osobní zkušenost).
D