Rozloučení s Honzou Děkaníkem
Napsal: 04 dub 2025 10:53
Ve čtvrtek ráno jsem otevřel mail a zjistil, že Mirek Kuba mi posílá smutnou zprávu, ve věku 81 let zemřel náš kamarád, dobrý člověk a ochotný, naprosto korektní bodovač dvacetinek. Honza byl také u začátků kategorie M-oř, vzpomínám jak jsme spolu jeli v roce 1976 na soutěž přes celou republiku, až do Teplic, kterou tam v krásné velké hale pořádal Žolcer. Honza tam létal se svým oblíbeným Kogutkem. V roce 1976 přišel na Trnavskou WWI s nádherným Rumplerem C IV tam jsem zíral na jeho povrchovou úpravu stříkanou Humbrolkami, bylo poznat, že má velkou praxi s toutou technologií na kitech, bohužeL krásná dvacetinka byla hodně těžká a tak nevyhrála. Za dva roky na to Honza mi Hamrolkami nastříkal mého Horneta.
Velmi jsme si byli blízcí v oblibě hydroplánů, takže mimo ty veliké jako byl jeho Šavrov, tak také nemohl chybět v soutěžích O vánočního kapra, kde se létalo z bazénu na ZŠ Arménská. Honzu dost limitovala jeho poruch chůze a já proto jsem si myslel, že to je problém, proč ho nevidíme na Medlánkách, vůbec jsem nevěděl o jeho těžké plícní nemoci, která byla příčinou jeho konce života. Doufal jsem, že na pohřku se setkám se spoustu minimaketářů, jenže paní Děkaníková zřjlmě až na poslední chvíli kontaktovala JEN Mirka Kubu a ten pak telefonem a maily nás minimaketáře. Nevím proč mi to včas neoznámila Honzova dcera, která dělá vedoucí oddělení techniky v Domě mládeže v Lužánkách, ta má na mně e mail z doby, kdy jsem tam vedl modelářský kroužek. A tak se stalo, že z modelářů na pohřbu v krematoriu jsme byli pouze my tři: Mirek Kuba, Tom Heil a moje maličkost.Chápu, že mladší co chodí do práce se asi na poslední chvíli nemohli uvolnit, ale je nás přece více starších penzistů a ti mi tam opravdu chyběli,
Velmi jsme si byli blízcí v oblibě hydroplánů, takže mimo ty veliké jako byl jeho Šavrov, tak také nemohl chybět v soutěžích O vánočního kapra, kde se létalo z bazénu na ZŠ Arménská. Honzu dost limitovala jeho poruch chůze a já proto jsem si myslel, že to je problém, proč ho nevidíme na Medlánkách, vůbec jsem nevěděl o jeho těžké plícní nemoci, která byla příčinou jeho konce života. Doufal jsem, že na pohřku se setkám se spoustu minimaketářů, jenže paní Děkaníková zřjlmě až na poslední chvíli kontaktovala JEN Mirka Kubu a ten pak telefonem a maily nás minimaketáře. Nevím proč mi to včas neoznámila Honzova dcera, která dělá vedoucí oddělení techniky v Domě mládeže v Lužánkách, ta má na mně e mail z doby, kdy jsem tam vedl modelářský kroužek. A tak se stalo, že z modelářů na pohřbu v krematoriu jsme byli pouze my tři: Mirek Kuba, Tom Heil a moje maličkost.Chápu, že mladší co chodí do práce se asi na poslední chvíli nemohli uvolnit, ale je nás přece více starších penzistů a ti mi tam opravdu chyběli,