minimakety.cz

Při přenosu s tenisového mistrovství Francie v Roland Garros se toho jedem moment nic moc důležitého nedělo a tak komentátor Poulíček začal poučovat televizní diváky svými moudry : "Asi nevíte proč tento velký turnaj se jmenuje Roland Garros, když tento byl jen průměrný tenista a pak za války se nechal zabít"
Tento polointeligent si ani nezjistil, že Roland Garros byl první, kdo v r.1912 přeletěl Středozemní moře ze St. Raphaelu do Belizy (cca 300 km nad mořem), že zvítězil v hvězdicovém letu do Monaka před Schneiderovým pohárem, ve kterém byl až druhý, když před startem ztratil spoustu času opravou motoru, který nasál vodní tříšť (jinak by to asi vyhrál). A hlavně, že byl prvním skutečným stíhacím pilotem, když na svůj Morane N si nechal na pevno v ose letounu namontovat kulomet a vrtuli opatřil ocelovými sekačkami.

Když mne Jirka Doležel napsal, že chce stavět oříška a požádal o dokumentaci k letounu Morane 1912, tak jsem mu poslal vše co jsem měl, včetně výkresů na obě verze. Od té doby uplynulo dost času a já byl zvědavý, jak postoupil se stavbou, či dokonce jak mu nový oříšek létá. Odpovědi jsem se zatím nedočkal.
Možná právě to mne vyhecovalo k rozhodnutí také si postavit tento typ. Předpokládal jsem, že Jirka si vybere tu první, verzi s jednoduchým krytem motoru, kterou Garros použil pro ten slavný přelet a který je také popsán v L+K včetně fotek. Takže já jsem zvoli tu pozdější variantu s modernějším krytem motoru.
Předpokládal jsem, že model může být velmi lehký a vhodný i pro soutěže v malých halách. Jediný větší problém jsem viděl v podvozku s nepotaženými koly, které neumím přesně maketově vyrobit. Stavbu kostry s maketovým počtem žeber v křídle jsem zvládl rychle, potah nejlehčím kondenzátorovým papírem (barvou připomínající lněné plátno impregnované fermeží), nečinil problém a po vypnutí v šabloně byl i správný negativ na pravém a positiv na levém křídle. Vydrátování z nejtenšího rybářského vlasce, předem obarveného ve vřelé duze dopadlo také dobře i když mi bylo jasné, že při létání na plácku s travou budou trochu problémy....První opravdový problém byl s polohou těžiště, přehnaná opatrnost vedla k tomu, že závěs svazku je hodně v předu a tak model by těžký na nos, postupně jsem dělal tři vrtule a až ta třetí, nejlehčí (150/180) je snad ta správná.
První klouznutí v čisté kofiguraci, tedy bez vrtule a podvozku bylo kouzelné, model klouzal velmi pomalu a téměr vodorovně s minimálním opadáním. Oto větší šok přišel po dokončení a prvních pokusech o motorový let. Model byl naprosto směrově nestabilní, po vypuštění z ruky letěl rovno snad jen dva metry a pak začalo mrskání ocasem na obě strany a pád po křídle. Doplnění SOP tenkým celuloidem 7x15 mm trošku v naprosto klidném ovzduší pomohlo,
Vzpoměl jsem si, že tento ty byl kdysi stavěn a snad i létán Dušanem Sedlárem. Takže ještě před radikálními zásahy jsem ho požádal o radu a jaké má zkušenosti s tímto typem. Ale jeho odpovědi jsem se nedočkal. Takže jsem to musel vyřešit sám vylepením prostoru mezi spodkem SOP a ostruhou celofánem. Takže teprve tato úprava, kdy se zvětšila plocha SOP o 30% zafungovala a model hezky létá na smyčku gumy 2,0 g/m o délce 320 mm. Ale za vlhka se potah hodně povoluje nakroucení křídlase mění, dokonce je vidět změny i v nastavení VOP a pak každý let je trochu jiný. Inu je to model do haly.

Bohužel jsem omylem přiložíl dvakrát stejnou fotku a nešlo mi již ji jednou smazat, snad to opraví Pavel. Nyní přikládám jiný pohled i do cokpitu a na nutnou úpravu SOP.

Jo, Poulíček... Vzpomínám, jak komentoval ligový zápas Sparta vs. Brno, a teprve ve dvacáté minutě zjistil, kdo je kdo. Do té doby komentoval obráceně.
Nebo když Patera míchal puk za vlastní bránou a čekal na vystřídání zbytku týmu: ZA BRÁNOU PATERÁÁÁÁ!!!!! Asi si spletl strany, jak v tom fotbale...

Původní svazek má za sebou snad 50 natočení (od 400 až do 800 otáček) a tak již je dost unavený, hlavně při menším počtu otáček. Proto jsem udělal nový z gumy 2,05 g/m smyčka o délce 310 mm, který by teoreticky měl snést maximálně 1620 otáček při 25°C. Včera v podvečer jsem zašel na můj plácek, natočil 400 obrátek, trošku namáčknul na levém křídle positiv a v klidném ovzduší model vypustil. Následoval krásný, klidný let ve výšce asi 3m dva okruhy o průměru 20m a přistání se zcela vytočeným svazkem. Pro další let jsem natočil 500, opět nadýchl ten positiv na levé křídlo, asi jsem to trochu přehnal a model napřed hezky bez zatáčky stoupal do výšky 6 m, těsně před panelákem naštěstí zatočil do leva a pak již v pravidelných třech okruzích o průměru asi 25m pomalu sestupoval, přistání s posledními obrátkami v gumě po 20s. Na třetí let natáčím 600 obrátek, křídlo již raději méně nakrucuji a musím čekat, protože začal průvan přes 1 m/s, větvičky na keřích se třepou hodně dlouho, pak konečně uklidnění ovzduší a staruji do klidu. Hned po startu přešel model do pěkné levé stoupavé spirály, jenže ještě neměl dokončený první okruh o průměru asi 20m a výšce 7m, když ze zadu přišel závan větru, ztráta vztlaku a pád střemhlav naštěsí do měkké trávy. Hoši, co tam poletovali s malým dronem jen pokývali hlavami a říkali, že nyní je tam hrbatý vzduch. Chvíli jsme čekali, zda se ovzduší uklidní, ale větřík naopak zesiloval a tak jsme raději šli domů. Inu opravdu je to oříšek do haly.

Včera navečer ve 20 h byl na mém plácku téměř naprostý klid, bezvětří a ještě ne rosa. Tedy ideální podmínky pro létání s lehoučkým Morane 1912.
První let na 400 otáček byl moc pěkný, dva okruhy o průměru asi 15 m, výška 4m a po 20 s přistání s vytočeným svazkem. Druhý let na 500 otáček, když před tím jsem nadýchl trošku positiv na levém křídle, byl kouzelný, z počátku pěkné stoupání v přímém letu do výšky 5m, pak otenvřená levá zatáčka a tři okruhy o průměru asi 20m, výška 7m a přistání klouzavým letem po asi 30 s. Nalákán zvyšuji na 600 otáček a opět nadýchávám positiv na leté křídlo, asi jsem to přehnal, model v přímém letu dosti strmě stoupá, až těsně před panelákem ve výšce 10 m začíná točit levý okruh o průměru 25 m, jenže již v druhém okruhu zůstává ve větvích ořecha ve výšce skoro 10m. V porostu u dálnice získávám suchý prut asi 4 m dlouhý a na něj pomocí kapesníku navazuji jiný tenký a velmi pružný prut asi 6m dlouhý, Celková délka by měla stačit, jenže konec toho pružného průtu kmitá tak, že je až do pravého úhlu s tím suchým pevným klackem, co držím v ruce. Následuje asi 20 pokusů dostat ten tenký konec mezi VOP a křídlo a vytáhnout model z těch větví, jenže ten tam dobře dřží zaklesnutý za podvozek a drátěné výztuhy. Nakonecse mi podařilo prostrčit konec prutu přímo pod model a opatrně jej zvednout tak, že se z těch větví uvolnil a spadl bez poškození dolů. Míra štěstí je vyčerpána a jde se domů. Jenže zůstal problém,jak se model bude chovat v hale, když natočím 1000 a více otáček, zda bude nutné nadýchávat na levé křídlo positiv a kolik, nebo zda se podaří model seřídit tak, aby bez toho nadýchávání předstartem hezky od počátku stoupal v ploché zatáčcea nesjel po momentu do země, No chtělo by to vyzkoušet ve velké hale, ta na nádraží Brno Královo Pole na toto je moc úzká a se svými 8m výšky nízká.