Současné trendy u minimaket

[Lubomir Koutny]

Myslím, že hlavním trendem především u dvacetinek je prudké zvýšení úrovně maketovosti, hlavně se to projevuje v kvalitě povrchové úpravy. Největší zásluhu na tom má jistě skupina pražských minimaketářů. Je to dáno jednak tím, že tito hoši tíhnou k přesným halovým minimaketám, kde je kladen největší důraz na maketovou a letová stránka je vlastně tam jen startem ze země, nastoupáním nějakého metru výšky, výdrží a přistáním, při čemž stačí let o trvání necelé půl minuty. Ukazuje se, že i pro tuto kategorii jsou nejvhodnější některé dvacetinky. Ano, u této kategorie není nutné tolik šetřit váhou, minimaketa může být těžší a tvůrce může přesně zhotovit veškeré detaily, případně se vyřádit na složité stříkané kamufláži a hoši to dotáhli téměř k naprosté dokonalosti.
Donedávna pak tyto těžší minimakety neměly téměř žádnou šanci uspět na soutěžích dvacetinek. Dnes však již je situace úplně jiná. Mimo experty jako byli a jsou Tonda Alfery a Pavel Stráník, kteří se svými dokonale maketově provedenými dvacetinkami vyhrávali již před mnoha roky (viz Pavlův fantastický dvoumotorák MC DONNELL XP-67, nebo třímotorová Bellanca, případně Tondův Polikarpov, nebo Hodek HK-101), se u nejúspěšnějších typů vždy jednalo o určitý kompromis mezi přísnou maketovostí a rozumnou letovou váhou. Dnes však Michal Křepelka i další hoši z Prahy demonstrují, že jejich naprosto perfektně maketové dvacetinky jsou schopny létat maxima a získávat svým tvůrcům čelná místa v pořadí. Samozřejmě, že to má vliv i na další soutěžící. Sám za sebe mohu říci, že jsem tomuto trendu také podlehl. Prvním příspěvkem byl dosud ještě pořádně nezalétaný Su-1, pak Heinkel He-64c u kterého sice vše je v pořádku, ale v úzkém trupu se na konci gumy u kolíku vždy vytvoří velký uzel a dvacetinka pořádně neklouže. Asi vrcholem maketovosti v mém provedení nyní je Nakajima Ki-84 FRANK (to začínalo perfektními podklady, do detailu provedenou kostrou, včetně vybavení kabiny všemi panely, palubní deskou, sedačkou s pilotem atd. včetně náročné povrchové úpravy), ovšem kámen úrazu je v tom, že éro je po čertech těžké, do vrtulového kuželu jsem musel nacpat 7 g olova, ale i tak zalétáváni bylo více jak slibné, na 70% z maxima natočených obrátek byly časy kolem minuty, asi tam občas něco dýchlo. Na Drncově memoriálu bylo vše jinak, celý nedočkavý jsem s Ki-84 začal létat hned na začátku soutěže, kdy na letišti ještě byla rosa a klesavé proudy, lety byly mizerné, necelých 50 sec. je velkým zklamáním. Podobně dopadl Pavlův Heinkel He-112, opravdu nádherný kousek, ale těžký a s malou vrtulí, zato mohutným podvozkem odmítal pořádně létat po startu ze země, asi by výrazně pomohlo použít převodovku do rychla 1:3 pak by již malá vrtule nevadila. Jeho další parádní dvacetinka Me-209 byla zpopelněna po té co měla dvakrát smůlu na soutěžích, jednou trefila auto a odnesla to vrtule, podruhé tvrdou cestu a bylo z toho ulomené křídlo, z majitele se stal žhář ! Téměř naprostým suverénem je v poslední době Tonda se svou P-39, kterému se podařilo skloubit vysokou maketovost s velmi vhodným a perfektně postaveným typem, poháněným velmi kvalitní gumou.
Vysoká maketovou se začíná projevovat také u juniorů a žáků. Albert Stehlík si u mne v kroužku postavil IAR 822 a předvedl, že i jednodušší hranatý letoun s povrchovou úpravou provedenou „jen barevnými papíry“ může být velmi hezký a maketově přesný, navíc je v rozumné váze, velmi dobře seřízený a zalétaný, v soutěži samá maxima a tomu také odpovídalo druhé místo v absolutním pořadí v soutěži. Pozorný divák mohl zjistit, že kvalita stavby tohoto juniora je mnohem lepší než u stejného typu postaveného zkušeným seniorem. Škoda jen, že tento super talent již asi jako modelář končí, vyhrála to u něj muzika. Dva naprosto perfektně otci postavené jednoduché HL-2 Dana Vysočana a Toníka Křivky názorně ukazují kudy vede cesta, jejich dvacetinky jsou sice jednoduché, ale moc hezké a létají přímo božsky. To Oscar Kuby Válka je sice také poměrně slušně postavený, ale Kuba ještě pořádně nezvládl starty s érem natočeným na velký moment, asi ti bude chtít tenčí svazek a šikovnější ruce, zatím mu to jde lépe s modely P-30. Další chlapci z kroužků létají většinou s Komety, tam je maketovou dost nízká, kvalita provedení zpravidla bídná a maximum hodně vysoké, ale výhodou je, že s Kometem, postaveným jako první minimaketa zaléta každý, toleruje drobné nepřesnosti a lze s ním létat i soutěže P-30. Nicméně připravují se zde také nějaké ty hydroplány pro Schneiderův pohár, tak se těšme na dvacátý ročník OPENSCALE 2012.
Určitě velkým přínosem jsou pravidelné schůzky pražských minimaketářů v Karlově sklípku, dobré je vzájemné hecování a i určitá soutěživost. Moc mi to připomíná tzv. Zasedání Gumisvazu v kavárně Légii koncem padesátých a na začátku šedesátých let, tam vždy v úterý po oficiální schůzi svazarmu na Jarošce. Ano, tam se tehdy vždy scházeli všichni brněnští gumičkám a prodebatovalo se kde co všechno, dohodlo kam a jak se pojede na soutěže, co se bude stavět, kdo, co vyzkouší atd. Tehdy také bylo Brno gumičkářskou velmocí. Vůbec mi zde v Brně chybí i to nadšení, včetně pátečních podvečerních polétání celé party na Medlánkách, které zde ještě bylo koncem osmdesátých let. Marně dnes hecuji Toma Heinla, nebo Jirku Mertu k tomu, abychom si zašli na Medlánky si jen tak zalétat, líní jsou i moji bažanti, oni raději staví, nebo buší do klávesnice PC.
Nevím, zda jsem ten, kdo může zcela objektivně posuzovat stav v kategoriích Peanut a Pistáchio, protože po dlouhých rocích jsem se letos zúčastnil pouze jedné soutěže na Kladně. Mezitím i zde nastal velký posun jak v kvalitě povrchové úpravy, tak i v letových výkonech. Nicméně jsem přesvědčený, že úroveň na jakou dovedl své modely před více jak několika roky Michal Kráílík, tak ta ještě nebyla překonána. Zcela jistě však se velmi zvedl průměr všech účastníků. Na hoších z Praha a okolí je vidět, že poměrně často létají v různých halách a jsou schopni reagovat na různé podmínky. Zde v Brně pouze Pavel Stráník je schopný konkurovat pražským expertům, Dušan Garba má sice pořád výborného Farmana a pokusil se o majsterstik dvoumotorový člun MDR-6, ale ten na Kladně nezalétal, asi by to měl zkusit tak, jak to dělával právě Michal (zalétávat a ladit venku nad nízkou jetelinou), nevím co je s Červenkou. Horníčkem a Kolářem. Asi poslední pokus probudit hochy na Moravě bude soutěž na Kometě v Brně, doufejme, že to vyjde.
Zcela zvláštní kategorí minimaket jsou old-timery BV-min. Tam pravidla říkají, že model musí být postavený dle výkresu, který vznilkl do r, 1954. Ono těch výkresů je spousta, hlavně z dílny Mr. Staahla, sám jsem si postavil jeho Mig-3, samozřejmě, že jsem jej doplnil o třílistou vrtuli a o břišní chladič na který konstruktér jaksi zapomněl. Mig létá hezky, již třetí sezónu na stále stejný svazek! Favoritem, který vyhrává většinu soutěží je maličký Caudron Vlastíka Šimka (ovšem dle nových pravidel SAM 78 jeho vrtule je asi větší než tato nová pravidla povolují - zatím nikdo neprotestoval, ani to neměřil), moc hezký je nový Wildcat Toníka Křižky, pak je zde několik malých Zlínů Z-XV a pár Bf-109 v různých měřítcích, výborně létající Marabu Michala Křepelky (u kterého si nejsem jistý, zda se vejde do toho limitu r.1954) a nakonec i Pyloňák, který by narok mohl být ve více exempláříxch, jo málem bych zapomněl na celou kolekci výtvorů Zdenka Rašky, ten nám v poslední době dost pauzíruje. Tak se těšme na příští sezönu a přejme, aby počasí na minimakety vydrželo jako poslední dva roky.

[shark]

Vlastík má větší vrtulku? No tak mu na to na příští soutěži šlápneme, ne?

Marabu se do limitu určitě nevejde, však to taky není maketa a rozhodně to éro nebylo stavěno s úmyslem létat s ním v kategorii Bv-min.

Držte mi palce, ať na příští sezónu dokončím tohle- http://www.theplanpage.com/esp/tcraft.htm
Zatím je ve velmi pokročilé fázi trup, trochu mě zdržuje fakt, že vzhledem k velikosti to vše upravuji na rozkládací.

[Vlastik]

No,mohl bys dodělat taky něco jinýho než ty tvoje wakefildy.

Apropo-ony jsou zas nějaký nový pravidla SAMu 78?

[shark]

Hele, Vlastíku, na webu SAMu-78 je soupis mých dokončených modelů za posledních pár let a rozhodně to nejsou jen Wakefieldy.

Pravidla platí stejná od roku 2009, max. průměr vrtule 40% rozpětí.

[BENE]

Na Rcgroups je postup stavby Taylorcraft 0-57 od Stahla z Theplan page a jsou tam řešeny sundávací křídla a vzpěry, tak tam koukni. Třeba Ti to ulehčí přemejšlení.