VOLBA KONSTRUKCE MODELŮ / ořech Martin T4M

[discobolos]

K autorovi vlákna. Nic si z toho nedělej a stav.
Ono občas i to co není úplně v pořádku, splní svoji funkci (i když ne dokonale).
Taky jsem trochu zalapal po dechu, když jsem se na letošním Openscale při prohlídce mého nového Miga od pánů Alfery a Stráník dozvěděl, že mám úplně blbou vrtuli. Nakonec jsem zaletěl jedno maxo (i když nutno přiznat, že díky trefení se do řádného stoupáku).
Důležité je z chyb se poučit a neopakovat je. A nejvíce si je zapamatuješ, když si na nich rozbiješ frňák.
Jinak obdivuju tvoji produktivitu, snad tě to nepřejde.
D

[Antonín Alfery]

Protože zakladatel vlákna toleruje odbočku od tématu, dovolím si několik poznámek. Při podobných diskuzích je potřeba mít neustále na paměti fakt, že modelář je asi opravdu diagnóza. Každý modelář má svou „pravdu“ a za tu podle svého naturelu buď více, nebo méně bojuje. To bych nikomu ani nezazlíval ani neupíral a dokonce respektuji, že tato „pravda“ se časem, získanými zkušenostmi, úspěchy i zklamáními vyvíjí. Pavel, stejně jako já, patří mezi minimaketářské „duchny“, které pamatují párnosníčkové modely potažené obarveným papírem, kdy vrcholem maketovosti bylo dosažení alespoň tmavého odstínu potahu vyvařováním modelspanu v Duze nebo kovového vzhledu vtíráním hliníkového prášku z barev na kouřovody…. I tyto modely byly ve své době hrdě nazývány maketami. Proto vcelku chápu jeho reakci. To co bych charakterizovat jako skutečný význam tzv. „české minimaketářské školy“ je snaha někam posunout vývoj a ne počet nosníků v daném období. Vývoj má pochopitelně své slepé uličky, ale ty mohou být slepé jen v daném okamžiku, při určité úrovni znalostí.
Souhlasím s Pavlem v tom, že zatím jsou lépe reprodukované makety plátnem potažených letadel. Je to celkem logické, protože současné modelářské provedení v podstatě kopíruje skutečné konstrukční řešení. Obzvláště po přechodu na „páskovou“ nebo „salámovou“ konstrukci křídla a stříkání povrchu se zdálo, že je dosaženo takřka dokonalosti. Ale i tady je ( a bude…) stále co zlepšovat. Použitím tvrdé balzy, které bych si dříve ani nevšiml, se konstrukce jednak průřezy nosníků více přiblížila maketovým měřítkům, ale navíc vychází pevnější a i lehčí (tedy podle toho co tu čtu a vidím). Dalším výrazným vývojovým skokem prošla povrchová úprava…
U letadel s tuhým potahem je situace trochu složitější. Tam bylo po dlouhou dobu zvyšování počtu nosníků a žeber spolu se stříkaným povrchem zdánlivě jedinou cestou, jak zvýšit maketovost povrchu. Pokusy s dlabanými trupy nebo křídly potaženými balzou byly hmotnostními sebevraždami. Podobně na tom byly i vytmelované polystyrénové modely (ze stavebního, hrubozrnného polystyrenu). Impulsem pro dokončení polystyrénové Cobry, jejíž vyvakuovaný trup ležel ve skříni hodně dlouho, byly paradoxně zveřejněné výsledky pokusů s různými potahovými papíry. Ukázalo se, že lze postavit model z polystyrenu hmotnostně srovnatelný s „klasickou“ stavbou. A že to jde i bez vakuovaného trupu, potvrdil Ken, který je kompletně vyřezaný. Troufám si tvrdit, že dnes lze postavit polystyrenový model předlohy s tuhým potahem tak, aby byl i Pavel spokojen. Zkrátka tato technologie je podle mne zralá pro běžné použití - pokud se do ní někomu chce.
Ale nikde není psáno, že jde o jedinou možnou cestu reprodukce letadel s tuhým potahem. U trupů je zvyšovaní počtu nosníků určitým řešením - čumáky jsou navíc často celobalsové, ale ty nosníky jsou tam vidět stále. Ještě horší je to podle mne u křídel. Tady souhlasím s Martinem, že i mnohožebrová křídla svými vlnkami mezi žebry „tahají“ oči a nejsem si úplně jist, zda je to na první pohled horší nebo lepší než u křídel s podélníky po rozpětí - teď úplně pomíjím otázku „vhodné“ kamufláže nebo „patiny“. Ono zvyšování počtu žeber u křídel má obdobný efekt, jako kdyby se u trupu zvyšoval počet přepážek, a bylo tam jen pár zapuštěných nosníků (třeba dva jako náběžka a odtokovka u křídla nebo čtyři). Prostě to zakřivení povrchu je ve špatném směru… Ono určitě nějaké řešení bude, jen ho najít… Možná nějak zkusit napodobit konstrukční řešení skutečných letadel - což se nakonec vyplatilo u „hadraplánů“. To, že potah lepíme na kostru a tam ho prolakováváme, neznamená, že je to tak v tomto případě správně jen proto, že se to tak dělá odjakživa. Občas mi to vrtá hlavou a jsem rád, že nad tím dumá i někdo jiný. Proto bych Martina nepodezříval, že je „zhulený“, ale naopak bych ho (i ostatní) v podobných pokusech podněcoval. Může ukázat, kudy cesta nevede nebo naopak na něco přijde. A zkouška/omyl je jedním z historicky osvědčených vývojových postupů. To co bylo před lety špatně, může dnes s využitím nových znalostí a materiálových možností přinést dost odlišné výsledky - možná lepší…
Ale stejně je to diagnóza.

[Hugo]

Díky za poslední příspěvek, špekuluji nad tím, jak potáhnout nově křídlo. Raidena už předělávat nebudu - jsem s ním spokojený jak je, ale mám další stavebnice a tam budu experimentovat nejen s patinou.
Co se týká diognózy, myslím, že je to tady pěkně rozvrstveno - pro badatele v této oblasti doporučuji nahlédnout do online verze MKN10
Martin

[Robert Pajas]

Dobrý den,
Níže uvedený obrázek ukazuje kostru japonského peanuta, která váží 4,6 g bez hlavice a je provedena se snahou co nejvíce napodobit kostru originálu - přepážky v místech kde mají být (některé vynechány), podélníky taktéž (i počet souhlasí), nosníky zrovna tak, souhlasí i počet žeber, jen křidélka chybí. Zvláště přínosné se mi zdá řešení nosníků.
Na druhé fotografii vidíme výsledek - pokud nosník či přepážka vystupují v místě skutečného překrytí plechů (přepážky), pak černě načrtnutá paneláž je tímto pěkně podtržena. Někdo namítne, že jde jen o vnějšek, ale namítnu, že s tím si nevystačí již ani kitařina - když je tedy konstrukční stavitel nucen ukázat kostru pod potahem, proč to nevyužít? Příjde mi to jako nejpoctivější maketářský přístup a zdá se mi ještě korektnější, než polystyren - člověk se musí seznámit s kostrou, polohou přepážek, vymyslet kompromisy a stavět pak téměř skutečné éro. Málokdo to tak dělá, neboť práce "nad prknem" i práce s přípravou je velká.
Sám jsem to vyzkoušel jen na Albatrosu D.V, ale tam jsem musel podélníky naopak doplnit, neboť skutečný měl pláty tvarované překližky usazeny jen na šesti podélnících. http://robertpajas.rajce.idnes.cz/Albat ... C_0947.JPG
Dále doporučuji ke shlédnutí tyto konstrukční oříšky:
http://www.catv.wakwak.com/~mokei/gallery/img04/04.jpg
http://www.catv.wakwak.com/~mokei/gallery/img09/03.jpg
Vždy, když se rozhoduji, zda nepostavit stíhajdu WW2, prohlížím si tyto obrázky jako maximu toho, co lze v konstrukční stavbě dosáhnout u halových modelů.
Žádný z těchto modelů nemá více než šestnáct podélníčků na trupu, jak mi to doporučoval i špičkový maketář R. Crossley, řekl: "Šestnáct stačí".

[Honza Drážek]

Zvažoval jsem, zda-li za současné fáze zkoušek, učení a četných neúspěchů zatím nezveřejňovat své výtvory, nicméně je to ale asi jedno.

Před pád dny jsem model dodělal v relativně slušné hmotnosti ( z mého pohledu! zaznamenávám zde pro mě velký posun oproto ořechu minulému, toť vidím jako plus)
Model již dále dodělávat nebudu, protože je vše již zkaženo podfouknutím barvou a pár drobnostmi, které nelze zvrátit. Taky nerozumím svému výběru, ošklivější předlohu jsem snad nikdy neměl-nechápu to - tedy jen zalétám a vezmu si ponaučení. Kdo chce, jistě si všimne i lehce přepracované původní výškovky dle doporučení zkušených. Model na fotce vypadá proti realitě mnohem lépe, tak si to umíte představit

Když se k tomu v Říčanech dostanu a bude co natáčet, udělám video, abych nezůstal nic dlužen svým zdejším zvyklostem

Zatím vše, zdraví Honza

EDIT: Říčany 16.10.2011
http://www.youtube.com/watch?v=_kQml0rQgz4

[discobolos]

Pochybnosti o vlastních schopnostech má snad každý .
Mně se taky skoro žádný můj výtvor nelíbil, na všem jsem viděl chyby, kterých jsem se dopustil
Důležité je poučit se z nich a neopakovat je.
Bohužel zkušenosti nezískáš jinak, než že si to vyzkoušíš. Někomu to stačí párkrát, někdo se učí celý život.
D