Pavel Stráník: Heinkel He-162 Salamander od firmy Flying Styro Kit

Někdy začátkem roku 2008, po několika více či méně úspěšných RC minimaketách poháněných dmychadlem, vytvořil Zdeněk Poduška (Flying Styro Kit) Heinkela He-162 Salamander. Koncepce předlohy si o takové ztvárnění vyloženě říká. První prototyp byl poháněný jakýmsi dmychadlem čínské provenience které zrovna výkonem nepřekypovalo, obzvláště ve spojení s měkkými LiPol akumulátory, které jsem tehdy zrovna měl po ruce. Přesto zálet modelu proběhl zdárně, letové vlastnosti byly překvapivě dobré, jen výkonu se zrovna nedostávalo - ale model letěl, a letěl dost dobře, tak byla i spokojenost. Co tento typ v mých rukou však provázelo po celou dobu existence byly havárie a poškození. Tak hned zalétávací prototyp, jen bílý v barvě Depronu, skončil v troskách, poté co pohonná jednotka vysála akumulátor tak, že napětí kleslo pod úroveň dostatečnou k funkci přijímače.

To mě však neodradilo, ač pohon dmychadlem považuji za ryzí maření energie. V té době konkurenční ALFA Model slavil úspěchy s MiG-15, do značné míry dané jím vyvinutým dmychadlem, které obzvláště v kombinaci s motorem MEGA nemělo ve své době konkurenci. Tak jsem u FSK vyškemral výlisky na druhého Salamandera a s vypětím všech sil do něj dostal dmychadlo od Alfy, které mělo o poznání větší průměr než původní čínské. Ale po drobných úpravách se to povedlo a druhý Salamander byl na světě, tentokrát již s kvalitnějšími akumulátory pro nenasytnou pohonnou jednotku, a také opatřený smyšlenou kamufláží ve stylu what-if a Luft 46, protože barevné provedení těchto letounů koncem války mě vůbec neoslovilo.

To co se dělo při záletu mě doslova šokovalo i když to přesně odpovídalo tomu, co jsem chtěl a ve skrytu duše i očekával - model si zachoval všechny výborné letové vlastnosti prototypu a k tomu přibyl pro mě do té doby nepoznaný výkon pohonné jednotky. Naprosto bezproblémový start, přímý let s výkruty jako po kolejích, obrovské rozpětí rychlostí od maximálky po stabilní kluz na minimálce. Všechny obraty kterých jsem byl já schopen model zvládal s naprostou pohodou, včetně kolmého stoupání s výkruty do výšky kam až jsem dohlédl. Trochu problémem bylo jen přistání, které vzhledem k aerodynamické čistotě a výbornému kluzu vyžadovalo přesný rozpočet. Ale i tak byla obvykle rychlost větší než by bylo záhodno a to vzhledem ke koncepci ocasních ploch často končilo ulomením výškovky u kořene, jak si přistávající model škrtl spodkem některé ze směrovek o trávu. Dnes bych to řešil uchycením směrovek na čep a na magnety. To ale nebyla příčina konce tohoto mého modelu.

Vzhledm k tomu, že v té době jsem ještě létal v pásmu 40MHz a pásmo 2,4GHz bylo teprve v plenkách, jednoho dne mě potkalo to co se na Medlánkách stává - v jistých místech to prostě ruší a i když jsem se jim snažil vyhýbat, přece jen mě to dostalo a model skončil v naprostých troskách. Ale ani toto nebyla příčina konce tohoto modelu. Rozhodl jsem se že Salamandera chci mít a že jeho úžasné letové vlastnosti mi za opravu stojí. A že oprava depronového modelu není nic jednoduchého a je výrazně složitější než oprava modelu běžného ví všichni kdo to už podstoupili. Takže jsem Salamandera opravil tak, že to skoro nebylo poznat, to taky díky strakaté kamufláži, a zase s ním létal. Tentokrát už ale byl osazen přijímačem JETI 2,4GHz. V té době to byl můj nejoblíbenější model co se letových vlastností týká.

A jak že Salamander nakonec dodýchal? Skončil odporně přízemně a na model letadla ostudně - při stěhování a rekonstrukci domu, kdy jsem měl modely rozložené na zemi, na něj spadla deska sádrokartonu. R.I.P: Salamander, je mi tě líto, bylo mi s tebou fajn.

Měřítko:	1:13
Rozpětí:	720mm
Letová hmotnost:	400 - 500g
Baterie:	LiPol 1000 - 1250 mAh
Motor:	MEGA 16/7/4
Dmychadlo:	EDF ALFA 60/15 Mk.2
Regulátor:	JETI 30A
Ovládané funkce:	Motor, křidélka, VOP

[Pavel Stráník]