Halové modely Hluk 23. a 24.9.2022

Bodovači statiky M-oř Dušan Garba a Pavel Stráník

Jak bylo vloni touto dobou avizováno, letos byly v plánu soutěže v Hluku dvě, jarní a podzimní. Změna programu na páteční odpoledne a celou sobotu se na jaře osvědčila, takže nic nebránilo v tomto duchu uspořádat i soutěž podzimní. Tak se také stalo a v pátek po poledni se začali sjíždět první haloletci. Do večera byla sestava soutěžících kompletní. Kromě starých známých tváří i s jedním novým účastníkem - Matějem Dufkem, který přijel s Michalem Křepelkou až z Prahy. A nepřijel sám, s ním premiérově přibyl i pes - velký, hodný, poslušný, trpělivý a k modelům i modelářům vstřícný. Dalším kdo musel vážit nemalý kus cesty byl Jirka Pavlíček, opět z Prahy. Ostatně kromě pořádajícího Tondy Alfery to měli všichni větší či menší kus cesty, paradoxně asi nejmenší Robert Cok s Dušanem Miklovičem. Ač ze zahraničí, stačilo jim "přejet kopec" a byli doma v Novom Mestě nad Váhom. Celkem se sešlo dvanáct soutěžících s šestnácti soutěžními minimaketami a bezpočtem dalších modelů, které buď vystavili na stojánce nebo je různě v průběhu akce vytahovali z krabic a létali s nimi tréningově nebo jen tak pro potěšení. Takže kromě soutěžních oříšků a pistácií byly nesoutěžně k vidění makety na gumu F4D, na motor CO2 i na elektromotor F4E a RC minimakety. Nejde nezmínit také větrůňky a halová házedla F1N, velmi oblíbené kategorie sloužící většině pro zábavu a odlehčení.

V pátek večer se podle plánu stihlo obodovat modely kategorií M-oř a M-pist. Pistácia bodovali Jirka Doležel s Michalem Křepelkou, při počtu čtyř přihlášených modelů byli hotovi velmi rychle. To druhá dvojice bodovačů, Dušan Garba a Pavel Stráník, to měla s oříšky výrazně náročnější, v této kategorii bylo přihlášeno modelů třináct. Kromě bodování bylo v páteční podvečer a večer dostatek času na létání se všemi halovými modely které si kdo přivezl, někteří lepili házedla Wrona a učili se s nimi létat. Před půlnocí pořadatel vyhlásil noční klid. Reakce ze strany poletujících nevyhodnotil jako adekvátní, tak v hale zhasl, načež nezbylo než se odebrat ke spánku.

Vítěz kategorie M-oř - Macchi M.7

Vítěz kategorie M-pist - Sopwith Rainbow

V sobotu se účastníci postupně scházeli už od časných ranních hodin, posnídali a trénovali na soutěže jednotlivých kategorií. A dorazili i návštěvníci, kromě dětí účastnících se pingpongového turnaje v jiné části haly a ve volných chvílích sledujících naše počínání, to bylo i pár přátel modelářů, nejen fotících, kamerujících a diskutujících, ale i pro radost si létajících se svými modely. Přesně podle itineráře byla v deset hodin zahájena soutěž házedel. Ta měla jasného favorita, ostříleného a mistrovským titulem ověnčeného Dušana Garbu. Dušan, startující jako druhý v pořadí, odlétal celou baterii devíti hodů/letů najednou a jako obvykle špičkově. O vítězi tedy nebylo pochyb, avšak v tu chvíli nikdo netušil, jak rovnocennými soupeři mu bude Dušan Miklovič, což zase nebylo až takové překvapení, a hlavně Matěj Dufek, který s házedly doposud nelétal a to se kterým vybojoval třetí místo slepil v pátek večer před soutěží z polystyrenových polotovarů které přivezl Dušan Garba. Následoval oběd v restauraci, která sídlí v areálu haly a tudíž není třeba se nikam přepravovat. Letos byla celkem hezky zrekonstruovaná a i oběd byl, přes původní pochybnosti, zcela v pořádku. V jednu hodinu po poledni následovala soutěž větrůňků. V ní kralovali soutěžící, kteří stáli na stupních vítězů i v předcházejících ročnících, a to s těmitéž modely. Rozdílem třídy zvítězil Robert Cok s lehoučkým modelem Galánka, který se mu pokaždé podařilo vyvléci až těsně pod strop a ve spojení s velice pomalým a stabilním kluzem z toho byly tři nejdelší lety v soutěži. Nejlepší výkony ostatních za těmi Robertovými zaostaly minimálně o deset vteřin. Protože na rozdíl od předchozích ročníků tentokrát pořadatel vypsal již jen soutěž oříšků a pistácií, nesoutěžilo se ani v kategoriích halových maket F4D a F4E ani v odlehčovacích kategoriích kondezátorů a 50%PPS ani nebylo žádné překvapení ve formě srandakategorie. A tak po skončení vlekání větrůňků hned začaly soutěžní lety oříšků a pistácií. V kategorii oříšků nesoutěžil Tonda Alfery, Jirka Doležel nenasadil plováková Avro 539 a Sopwith Rainbow a ani Pavel Stráník nesoutěžil se Sopwith Baby, výborné výkony však přesto nechyběly. Vitězem se stal Dušan Garba s Macchi M-7, avšak protože stavitelem tohoto modelu byl Michal Králík, jednalo se vítězství v zastoupení - proxy. Každopádně letitý, ale stále krásný Michalův létací člun moc pěkně létá a díky vysokému nadhodnocení pro něj nebylo těžké zvítězit i přes nižší počet bodů za statiku. Druhé místo vybojoval Robert Cok s SE5a. I tento model je letitý, řadu desítek let starý a někteří jej pamatují ještě z dob soutěží v Novom Meste na Váhom. Prošel však totální rekonstrukcí, takřka rozložením na prvočinitele a opětným slepením s následným novým potažením a doplněním snad o všechny možné detaily, které předloha měla. Ostatně také obdržel nejvyšší statické hodnocení. Třetí místo obsadil Michal Křepelka s plovákovým Sopwith Schneider, model je to krásný, ne náhodou s druhým nejvyšším počtem bodů za statiku, hezky létající a s vysokým nadhodnocením - s takovým oříškem nelze nestát na stupních vítězů. Nejdelší soutěžní let předvedl Miroslav Kuba s jednoduchým ultralightem Sky-Rider, bezmála minutu a půl. Avšak kvůli nejnižší statice a pro změnu nejvyšší penalizaci skončil u samého dna výsledkové listiny. Ze soutěžících oříšků mě zaujaly ještě dva - Albatros D.I Roberta Coka, o kterém lze říci totéž co o jeho výše zmíněné SE5a - letitý model který prošel neuvěřitelně zdařilou rekonstrukcí a ke všemi výborně létající, a pak Denight DDT Dušana Garby, který ač není zrovna lehký a jako předloha docela složitý, nakonec se Dušanovi podařilo přimět ho k velmi hezkým a stabilním letům. Pistácií soutěžilo málo, jen čtyři. Zvítězil celkem očekávaně Jiří Doležel se složitým plovákovým dvouplošníkem Sopwith Rainbow, před Dušanem Garbou s pro změnu jednoduchým, ale výborně létajícím, Farmanem F-450.

Martinsyde Elephant Pavla Stráníka

Bleriot XI-2b Dušana Mikloviče

Soutěžení však rozhodně není jediný důvod proč se haloletci v Hluku scházejí, neméně důležitá je možnost bez většího časového omezení si zalétat s různými modely ve velice vhodné hale. Takže i mimo soutěže a mimo soutěžní kategorie byla k vidění celá řada velice zajímavých minimaket, nejen staticky vystavených ale hlavně létajících. Když to vezmu od nejmenších, tak největším překvapením byly dva mnohaplošníky - Curtiss-Cox Cactus Kitten Tondy Alfery se třemi křídly a Wight Quadruplane Jirky Doležela s křídly dokonce čtyřmi. Tondův Curtiss-Cox létal opravdu krásně a i Jirkovi se podařilo čtyřplošníka zkrotit a úspěšně zalétat. Kromě soutěžícího Sopwith Rainbow je dalším plovákovákovým dvouplošným pistáciem z Jirkovy dílny dlouhatánský, pro Schneider Cup připravovaný, Fairey IIID. Ten létal také velmi hezky. To už se ale bohužel nedá říci o jeho Northropu XP-54 Black Bullet s kontrapropem. Tato předloha jako dvacetinka Jirkovi létá někdy i moc pěkně, jako pistácio se však stabilnímu letu úspěšně vzpírá. Mimo soutěž poletujících oříšků byla celá řada. Asi nejvíc jich měl Robert Cok. Kromě starých a nově rekonstruovaných modelů Sopwith Camel, Avia B.534, Bristol Fighter, Zlín Z.XII, Thomas Morse Scout a řady dalších mně zaujal nový Curtiss P-40B. Klasická konstrukční stavba, ale díky výbornému barevnému provedení a patině vypadá dokonale "plechově" a Robertovi se ho podařilo velice hezky zalétat. Stejně úspěšný v zalétávání byl i Jirka Tamfal, který nakonec zdárně zkrotil Rider R-4 Firecracker. Ze začátku to rozhodně nevypadalo že se mu to v hale povede. Čile létal Pavel Stráník se Sopwith Baby, který již za desetiletí své kariéry schytal tolik poškození, že na soutěžní létání to již moc není, ale pro radost létá pořád pěkně. Bohužel teď v Hluku utrpěl celkem vážné poškození, když mu křídlo propíchlo házedlo Mirka Kuby, takže jeho další osud je nejistý. Přestože v kategoriích F4D a F4E se nesoutěžilo, byla k vidění řada těchto modelů. Dušan Miklovič létal s nádherným Bleriotem XI-2b, nového krásného Čmeláka pak v hale raději neotloukal. To Robert Cok předváděl v letu pěkné a lehoučké Avro 504, opět historický kus, kdysi dávno postavený Osvaldem Janischem pro Štefana Gašparína, původně na CO2, a z jeho pozůstalosti se pak model dostal k Robertovi. Ten jej létá na gumový pohon. Celou řadu halových maket přivezl i Michal Křepelka, měl je po celou dobu vystavené a sem tam vždy některý z nich vzal a letěl s ním. Asi nejhezčí lety předváděl s gumou poháněným Piperem Vagabound. No a na závěr nelze nezmínit RC minimakety. Letos se jich sešlo zatím nejvíce v historii, i když létaly spíše sporadicky. Nejčastěji byl ve vzduchu Martinsyde Elephant Pavla Stráníka, model již také pár desítek let pamatuje. Původně létal jako minimaketa poháněná motorem na CO2, zradiovatění mu však výrazně prospělo. Totéž lze říci o původně dvacetince Pfalz D.III Tondy Alfery, i ta se v Hluku představila po přestavbě na elektropohon a na RC. Ač řízen jen směrovkou a výškovkou, je model dostatečně řiditelný a obratný i do haly. Kromě Pfalze pak Tonda létal i s Bristol Scoutem, ten byl ovšem stavěn již přímo jako halová RC minimaketa a létá také velmi hezky. Radiáka přivezl i Jiří Doležel, docela povedeného pěnového De Havillanda Tiger Moth z nějaké čínské stavebnice, ale na létání s celkem rychlým modelem nenašel odvahu a svěřil to Vladimírovi Alfery, který s ním párkrát letěl. Ani další ercéčko které se v Hluku objevilo, krásný Piper Vagabound Dušana Mikloviče, toho moc nenalétalo, prý je model se stabilitou a řiditelností dost na štíru. Několik letů v hale zkusil Miroslav Kuba s pradávnou kdysi dvacetinkou Fokker E.III, nyní předělaným na elektropohon a ovládaným elektronikou z jakéhosi čínského setu. Řízeným modelem lze snad nazvat i Handley Page O/400 Ivana Horníčka, ale řízení je spíše podmínečné - ovládány jsou jen motory. Přesto konstrukčně zjednodušná polomaketa působila ve vzduchu majestátním dojmem a létala napprosto spolehlivě.

Letov Š-239 Matěje Dufka

Jak v pátek tak v sobotu bylo krásné, přímo minimaketářské počasí, až nám bylo trochu proti srsti že jsme zavření v hale. V sobotu odpoledne se ale většina zúčastněných vydala s modely na fotbalové hřiště vedle haly, kde bylo zrovna volno, a tam si krásně polétali i outdoor. Nádherně létaly především Beta Michala Křepelky a Letov Š-239 Matěje Dufka. Mnohem lépe než v hale si venku zalétal i Miroslav Kuba s již zmíněným RC Fokkerem E.III. Sobotním podvečerem dvoudenní létání v Hluku končilo a takřka všíchni se rozjeli k domovům. V počtu celkem čtrnácti létajících haloletců jsme si to v Hluku opravdu užili. Za zajištění možnosti létat ve velice příjemném prostředí krásné haly zaslouží Tonda Alfery velký dík nás všech a doufám že se zase sejdeme v příštím roce a opět na dvou dvoudenních akcích, na jaře a na podzim.

Kromě výběru fotografií pod článkem jsou k dispozici i rozsáhlejší kolekce fotografií Petra Faitla a Jiřího Tamfala. Petr Faitl je také autorem skoro hodinového videa na Youtube.

[Pavel Stráník]

Výsledková listina kategorií M-oř a M-pist

Výsledková listina kategorií F1N a Větrůňky