Říčany 2010, 10.10.2010, první ročník

Účastníci soutěže Říčany 2010

Onoho dne, kdy bylo počasí jako stvořeno pro venkovní soutěž, se sešlo 6 minimaketářů v hale v Říčanech, aby zde změřili své síly v soutěži oříšků a pistácií. Výborné počasí bylo v hale znát – v rozehřáté hale se dalo létat jedna radost. Kromě minimaketářů, navzdory krásnému počasí, dorazili i diváci – několik rodin s malými dětmi, mezi nimi i modeláři otcové, kteří snad příště vezmou své modely s sebou – dotyční vědí a jsou příště srdečně zváni! Bodování obstaral Robert Pajas s odborníkem na plastikové modely, Bořkem.

Modely a létání bylo možno rozdělit do dvou kategorií: modely zalétané - létající a modely nezalétané… Začnu zalétanými:

Viktor Lukáč – kromě toho, že se nejvíce staral o průběh soutěže, létal s Bückerem 131, s nímž také zvítězil. Model předváděl pomalé lety pod stropem a byl ozdobou soutěže. Druhý model Gotha Go-145 patří váhou mezi „těžkooděnce“, nicméně na realističnosti letu to neubírá, váha je ale znát na kraších letových časech, jeden z Lukášových výkonů s Gothou je třeba k vidění zde. Viktorův malý Fike E by také potřeboval trochu větší vrtuli, kterou Viktor nenašel, přestože vyraboval krabice všech přítomných minimaketářů.

Michal Křepelka měl, kromě Thorp Tigera, své staré kousky – především Avii BH.7, ke které chovám nekritický obdiv – nechápu, jak ořech s poměrně malou plochou o váze nejmíň 14g umí létat tak krásně stabilně minutové časy na gumičku o průřezu 2,1mm - pod stropem a líže přitom stěny. Michalův Fike E byl ten den nejlépe létající pistacio – předvádělo stejné lety jako Avia. Červená obluda (Gotlieb) létala s nevšední lehkostí, takže byla schopna u diváků vyloudit obdivné, skoro až zamilované pohledy.

Martin Hartl létal s osvědčenými a vyladěnými oříšky - ultratěžkým Bü-133 a ultralehkým Farmanem. Obě éra je zážitek vidět ve vzduchu. Obdiv také sklízel s dvoumotorovým Aradem Ar-240, se kterým však nesoutěžil. Martinova systematičnost při létání, jmenovitě např. při přípravě gumiček, je hodně inspirující – hlavně pro mě.

Robert Pajas přivezl maketového oříška Nieuporta, který dosud létal poněkud zdivočele a rychle. Nicméně Robert měl času dost a tak jej vyladil na pěkné starty ze země. Modelu pomohlo větší vyosení motoru do prava a dolů – letový projev získal na stabilitě a otevřel zatáčku, zkrátka parádní nastavení na F4D. Koukněte na video.

Mirek Stodůlka si přivezl nového Lincolna Beachey – to někdo před 1. světovou válkou doma sebral kočárek, nainstaloval křídla a motor a šlo se lítat. Přesně takto ve vzduchu vypadá velmi čistě postavený, lehounký a dokonale létající oříšek. Mirek se s jeho zalétáváním trochu natrápil, ale nakonec byl výsledkem bohatě odměněn. To samé se nedá říci o mě.

Co do počtu nových modelů, nejvíce jich přivezla moje maličkost – 5, ale podruhé to už neudělám. Jako nápad určitě dobrý, ale ten stres nestojí za to. Pistacio Fly Bi-Baby létalo po úpravě nastavení horního křídla stabilně na pádovce, ale do říčanské haly by to chtělo slabší gumičku a tu jsem neměl. Polystyrenový experiment pistacio R2Y1 (stavba inspirovaná minimaketářskými kouzelníky A Alferym a R. Crossleym), létal pomalu v horizontu, ale nebyl čas více ladit. Soutěže oříšků se zúčastnil Sorrell SNS7 a začalo se s experimenty. Společně s Robertem jsme jako první vzali dvacetinku Zlína Z-XII na stříďák pana Gašparína G-10 s časovačem. Šlo o to vyzkoušet, zda poletí a jestli se model vejde do haly. Model letí, ale do haly se (zatím) nevejde. Při jednom startu náraz do konstrukce branky poškodil náběžnou hranu. Bude to chtít let zpomalit, snad pomůže větší úhel nastavení křídla. Další zkouška probíhala s dvacetinkou Fokker Dr.I na gumu. Model si zálet prodělal venku, pro start ze země v hale potřebuje Fokřík silnější gumu. Povedl se jeden pěkný start, poté při natáčení praskl svazek. Nepoškozený Dr.I tedy šel stranou, protože v zalétávací frontě čekal ještě Albatros D.II. Tento model má trochu smůlu. V teplickém stadionu, kam by se Albatros vešel, při opravě podvozku vteřiňák zalepil kolečko tak, že se přestalo otáčet a k dovršení smůly praskla při natáčení guma a poničila trup. Jak se ukázalo tuto neděli, pro Albatrosa je říčanská hala zase malá. Nicméně model byl schopen přinést aktérům zalétávání pěknou dávku adrenalinu, takže dobrý.

Závěr soutěžního setkání patřil vyhlášení výsledků a předávání cen. Vítězem v kategorii oříšků se stal Viktor s Bü-131. Následoval Martin Huk se Sorrellem Hiperbipe a na bronz dosáhl Martin Hartl s Farmanem. V pistáciích kraloval Michal s Fikem E, tomu šlapal na paty Martin s Fly Bi Baby a tabulku uzavírá Viktor s Fikem E. Ceny odpovídaly pohodové atmosféře soutěže – každý dostal půllitrovou sklenici Plzeňského Prazdroje a vítěz k tomu ještě 3 náplně stejné značky v plechovce. Stříbro a bronz vždy o plechovku méně. Modelářské ceny darovala firma SFA-models, plánky oříšků z jejich produkce a lepty kulometů Spandau.

Závěrem bych ještě rád poděkoval touto cestou Štefanovi Gašparínovi za organizační zázemí, které poskytl. Příští soutěžní setkání by mělo proběhnout opět pod taktovkou organizačního tria Gašparín-Lukáč-Huk (GALUH). Počítejte s jarním termínem, který bude ještě upřesněn.

[Martin Huk]