Berounská runway 2009, Beroun 14.11.2009

V sobotním mlhavém ránu se v Berouně sešlo více než 15 aktivních minimaketářů, aby zahájili halovou sezónu. Letošní setkání bylo poněkud nové tím, že organizátoři vybírali vstup měsíc předem a hala byla objednána a zaplacena z předem vybraných peněz. Organizátorem se tak vlastně stal každý aktivní účastník, což zdůraznil v uvítací řeči Radek Gregovský. Radek ohlásil konání Runwaye vícekrát do roka. Mile překvapili i diváci, mimo jiné dorazili například Petr Kolář s Ivanem Horníčkem ze Zábřehu na Moravě, bohužel bez modelů.

Modely přihlášené do soutěže Berounská minuta

Původně byla hala objednána na 5 hodin, ale byl zájem a létání se protáhlo ještě o hodinu. Nejspíš také díky spontánnímu vyhlášení soutěže samotným Radkem, což bylo překvapení, protože to od něj nikdo nečekal. Narychlo vyhlášená soutěž se ukázala být spíše recesí a „srandamačem“, než regulérní soutěží. Bodovalo se podle pravidel používaných v Rakovníku a v minulosti v Berouně – ve prospěch maketovosti. Zvláštností soutěže bylo omezení letové části na 60 sekund, kdo letěl více, tomu se sekundy odečítaly. Létalo se na 3 časy a započítával se každý. Výsledky napovídají, že stáří a moudrost vítězí na mladickým entuziasmem. Zvítězil Pavel Stráník s Fairey Tipsy Juniorem, na druhém místě se umístil Jiří Kalina s olétaným  Piperem z roku 1976 a jako třetí skončil Petr Konopásek s  Farmanem. Ti co stáli na bedně získali ceny od Radka Gregovského – většinou lepty kulometů Spandau. Na konci setkání, které probíhalo v hospodě Berounského pivovaru, se organizátoři i účastníci shodli na tom, že by Berounská Runway měla být i nadále nesoutěžním přátelským setkáním, kde by mohla probíhat malá překvapení typu vyhlášení nejhezčího letu, nebo jak navrhoval J. Kalina – let okolo pylonů z balónků, atd.

Nejvíce bylo modelů poháněných gumou, i když se objevily i sifoňáky – zaujalo pistacio Fokker E.III na G10. Radek měl s sebou oříšky Fokkera E.V. a Čiháka Rapida, ale nedošlo na ně. Dále se objevily modely poháněné střídavými motory z produkce Štefana Gašparína. Štefanovi se pro jeho myšlenku podařilo získat hlavně pražské modeláře. Nejvíce Roberta Pajase, který přivezl asi 7 elektrických modelů, z nichž největší je pistacio. Jeho nejnovější kousek – Avro 504 v měřítku 1/72 ještě nebyl ve stavu k zalétání. Robert hodně pomáhal zalétávat modely ostatním - Sayerse Monoplane Petra Konopáska, Speedstera Michala Křepelky a pistacio Contestera Martina Huka. Všechny modely létaly, i když bude ještě potřeba doladit motory i baterie – každý model je vlastně létající zkušebnou a Štefan s Robertem o nich určitě napíšou podrobnější článek. V Teplicích už jistě předvedou „elektrický koncert“. Pavel Stráník srdnatě hájil kategorii RC minimaket – každou volnou chvilku létal s Blériotem Pégoud, Pietenpol AirCamperem a s Martinsyde Elephantem. Na konci se ještě přidal David Paskevič s RC oříškem Aero A-25, ale jeho největší pozornost zaujímaly jeho nové oříšky. S RC modely létali i jiní modeláři, např. J. Hrášek, i když se nejednalo o makety. Zkrátka ve vzduchu se pořád něco tetelilo.

S oříšky a pistácii poháněnými gumou byl zpočátku problém, protože hala byla studená a bylo problém odlepit model od podlahy. Guma, která stačila v Teplicích na to, aby model brousil po stropě stadionu, v Berounské hale nedostala model ani do poloviny výšky haly. Nejedna vráska se zahnízdila ve tváři Radka ladícího svého Blériota tak dlouho, až ho rozladil (on sám by to řekl jadrněji), nepomohla ani Tullamorka. Vršící se pytlíčky svazků gumy dávaly tušit Radkovo zoufalství, které vyústilo v jeho novou teorii o stavbě ultralehkých modelů využívajících nové technologie. Jen Pavlovi Stráníkovi to létalo jakoby nic... Náladu spravil Radkovi Pottier, který startoval ze země a vrtulí o průměru 130mm se pomalu prokousával až ke stropu, aby pak stejně elegantně sestoupil k zemi. Podmínky se změnily s tím, jak vysvitlo slunce. Jeden model střídal druhý. Pavel, kromě Tipsyho létal se starším monstrem Sopwitch Baby neuvěřitelně pomalé lety. Podobně létal i Ondra Krucký s Borelem a s Kokusai Ta-Go jeden pomalý let jako druhý. Ondru i tvůrce plánku na Ta-Go (Pavel Stráník) překvapilo že se model vytočil v relativně malé hale – patrně proto, že se Ondrovi model podařilo vyladit na hranu pádové rychlosti – klobouk dolů. Martin Hartl poletoval s parádně zalétaným dvoumotorovým Aradem 240 a přemlouval k letu sporťáka Hornisse. Michal Křepelka se věnoval hlavně zalétávání staršího Farmana, kterému udělal novou vrtuli. Nepodařilo se – model skončil po několika haváriích s utrženými křídly. Hruď vždy zaplaví příjemný pocit, když vyndáte z krabice oříška, natáhnete gumu, natočíte a vypustíte z ruky a ono to letí stejně jako před rokem! Přesně takto létá Michalova Avia BH.7A. Nádhera. Vedle Michala měl depo Martin Huk, létalo mu téměř vše s čím přijel, největší radost ale byla z pistácia Fike E. Model létá přesně jak píše pan Alfery – na začátku předvádí divoké kreatury, srovná se do pravé zatáčky a dlouze točí poměrně úzké kruhy. Model má ještě rezervy, bude potřeba ladit gumu, ale i tak zalétl v jednom měřeném letu 64 sekund. Contester bude potřebovat silnější motor. Pěkně mu létal i Pfalz E.V., kterého na konci daroval plastikovému modeláři Mílovi, příště tak snad bude létat i on. Míla si také zakoupil od Jirky Kaliny potahový papír a bude experimentovat. Jarda Man létal s hezky postaveným Kuňkadlem. Petr Konopásek s Robertem Pajasem létali s celobalzovými pistácii SE.5A, oba je na konci létání poškodili strženou gumou. Největším hrdinou dne však byl jednoznačně David Paskevič – nejproduktivnější modelář současnosti. Zasloužený obdiv sklidil za kachnu Voisin Canard Hydro, zejména pak za to, jak model dokázal zalétat s tak chlupatou vrtulí! Model točil stabilní úzké kruhy pod stropem, je zážitek vidět toto monstrum v letu. Kdyby měl s sebou David podklady, stál by při soutěži na bedně. Ve stínu Voisina neprávem zůstal pěkně postavený a létající dolnoplošník Short Seamew.

Po ukončení létání se mnozí přesunuli do hospody, kde pokračovala debata o současné minimaketařině. Pro všechny bylo inspirací, když pamětníci hovořili o technologiích používaných před deseti, dvaceti lety, o Pirrelce, o Tance, atd. Zlatý věk oříšků a pistácií už tady byl a na podobných akcích se snad znovu vrací. Berounská Runway naplnila očekávání všech účastníků – všenázorové fórum, kde je možné si předat nejnovější zkušenosti a vidět jejich provedení přímo v praxi, jako např. experimenty s elektrickým pohonem, nebo s potahovými materiály, atd.

[Martin Huk]