Minimakety PIK-21

[Lubomir Koutny]

Koncem sedmdesátých let se v L*K objevil popis, fotka a malý třípohled finského racera PIK-21. Tehdy jsme si s Honzou Děkaníkem řekli, že je to velmi vhodný typ pro stavbu oříška. Hned jsem se pustil do stavby a model hezky létal, o něco později jsem postavi dvoumotorovou amfibii MDR-6, což byl můj vlajkový koráb na soutěžích v Novém Městě nad Váhom. Když se pak konala soutěž oříšků a házedel ve Smetanově síni v Praze , tak jsem se tam chystal se skupinou mých hochů z kroužku z Lužánek, Bylo s tím dost starostí, komunikace s rodiči, cesťáky atd... A tak se stalo, že jsem doma zapomněl podklady pro bodování mých oříšků. To jsem zjistil již ve vlaku, a řekl si, že tedy budu létat jen házedla. což se stalo a já je vyhrál. Ota ˇSafek se mne ptal, zda nebudu létat oříšky a já se přiznal, že dokumentace zůstala doma. František Bárta, který měl překrásný hydroplán Zeppelin CS prohlásil, že konečně on také jednou vyhraje. Ota řekl buď sportovec, dostaneš nějaké body za oboustranný potah, za létající člun, plováky, nemusíš vždy vyhrávat. Stalo se a já pak seřizoval MDR-6 na rekordní časy kolem minuty. Také jsem ladil PIK-21 a ten letěl nádherných 100 sec, ale nízká statika bez dokumentace odsunula jej do spodních pozic. Pak bylo vyhlášení výsledků a velký šok pro Františka Bártu, zvítězil MDR-6 asi o pouhé 2 body jeho před Zeppelinem, Františkovi se vymstila jeho opatrnost, kdy nenatáčel naplno.
Výborně létající PIK -21 dostával málo statických bodů, hlavně proto, že třípohled byl malý, fotka celého bílého modelu, bez dalších barev, Zkusil jsem tedy napsat výrobci letounu a tem mi poslal nejen krásné 3 fotky s modrými velkými reklamami FINAIR, ale i perfektní velký fabrický výkres. Samozřejmě, že jsem hned začal stavět Pika podle těchto podkladům je to moc hezký oříšek, ale dosti choulostivý, i když jsem zkoušel 3 různé vrtule tak ani ve velké hale se nepodařilo letět 100 sec. Pak jsem postavil racera SONERAI II velmi podobných proporcí a ten v Pavilonu Z letěl 140sec, v nízké hale 100 sec a v Belgickém Flémalle s malou vrtulí (tamní pravidlo max průměr 140 mm) pak 80 sec. Také jsem postavil superléhké Pistácio tohoto typu s velkým prohnutím profilu křídla, toto pak ve Flémalle v tamní velmi vysoké hale zalétlo tehdy rekordních 102 sec. Zkusil jsem tedy také postavit pistácio Pika-21 a výsledkem je naprosto nestabilní jankovitý model. Trápil jsem se s nám dlouho, nakonec jsem z tenkého celuloidu vystřihl tenké pásky a nalepil na konce pohyblivých částí VOP i SOP a stalo se, jako zázrakem je z modelu bez lomení křídla do V úplný dobráček. Jak by to brali bodovači při soutěžích, kde tolerují často hodně velké lomení křídla do V i když skutečný letoun žádné neměl ? Pro obojí jsou pádné důvody, model to potřebuje, aby létal.