BV min. Pyloňák

[Lubomir Koutny]

Pyloňák
Z mých konstrukcí je asi nejvíce stavěný jednoduchý old-timer s jednoduchým potahem Bobík.
Popis jeho vzniku v r. 1952 byl publikovaný v Občasníku č.149, v Modeláři i v mé knize Modely letadel s gumovým pohonem. Tento typ byl velmi oblíbený již v době svého vzniku, kdy byl často stavěný hochy ve Švábenicích. Měl však své limity, létal výborně, ale nesměl foukat vítr.
Můj starší kamarád František Procházka měl na rozdíl ode mne jakýsi zdroj informací o letadlech a konstrukcích modelů. Asi se jednalo o starší časopisy Mladý hlasatel, předválečné Letectví a věci vycházející za války. Mimo jiné také něco věděl o amerických rychlostních soutěžích, létaných kolem pylonů, což jej inspirovalo ke stavbě Gee-Bee. Dlouho jsem čučel na to tlusté éro s kabinou těsně před směrovkou. Vůbec se mi nelíbilo. On však tvrdil, že to udělalo světový rychlostní rekord a vyhrálo moře závodů. Tak jsem byl zvědavý, jak jeho zmenšenina s gumovým pohonem bude létat. No po pravdě řečeno, ona skoro vůbec nelétala. František byl propagátorem symetrických rychlostních profilů a takové jsou pro malý model s gumovým pohonem opravdu nevhodné.
František však tvrdil, že kvality jeho éra se projeví až za silnějšího větru a za takových podmínek chtěl porovnání s mým Bobíkem. Tvrdil, že makety Spitfire, Hurricane a další typy z jeho časopisů také nelétají nějaké dlouhé časy. Tato éra prý umí, podobně jako jejich skutečné vzory, létat velmi rychle. Přeletí prý rovným letem celé fotbalové hřiště. To byl argument. Výkresy těchto ér mi nepůjčil, ale u nich doma jsem se na ně mohl chvíli podívat.
Také jsem tam uviděl pár fotek pyloňáků. Zvláště mne zaujalo nezvyklé uložení křídla těsně pod horní obrys štíhlého trupu, kabina vzadu za křídlem. Více méně společný ideový návrh dal vzniknout plánku mého pyloňáku, nakreslenému tužkou na balící papír, který jsem hned začal stavět. Po mnoha letech se mi do rukou dostala americká publikace : the national air racers in 3-views 1929-49. Takže zpětně vidím, že mou inspirací byl letoun Pearson-Williams „MR. SMOOTHIE“ z r. 1938. Mohu také dnes doplnit, že tehdy v závodě měl letoun poruchu zatahovacího podvozku a ten byl zajištěn ve vytažené poloze. Celý letoun byl jasně červeno oranžový se zlatými imatrikulačními písmeny NX94Y na horní straně pravého křídla a II na horní straně levého křídla i na obou stranách zádě trupu, ona imatrikulace byla v malém i na SOP.
Stavba : křídlo mělo oboustranný potah s polosymetrickým profilem v kořenové partii u trupu, celé z  lipových podélníků 3x2 mm, koncové oblouky ze štípaného bambusu ohýbané nad plamenem lihového kahanu a žebra z vrbové dýhy, vše lepené acetonovým lepidlem (polámaný celuloidový trojúhelník rozpuštěný v acetonu). Tyto dnes již exotické materiály nahradíme balzou. Koncové oblouky lamelujeme na šabloně z tenkých pásků - lepíme herkulesem, nebo Perfectem.
Trup příhradové konstrukce, ze dvou bočnic tehdy lipové podélníky 2x2, opět nahradíme balzou, stavíme obě současně na sobě, aby byly přesně stejné., na této příhradovce je vzadu jednoduchá trojúhelníková nádstavba tvořící kabinu.
Kormidla byla vyříznuta z velmi tenké vrbové dýhy (asi 0,5 mm), opět nahradíme velmi lehkou balzou zrcadélkového řezu, aby se nekroutila. Dnes lze kormidla zhotovit také kostrukční, lamelovaná na šabloně – tak jak to udělal Zdeněk Staníček z Havířova.
Podvozek měl nohy z metlařského drátu asi 0,6 mm v jednom kuse zasouvaný do papírových trubiček a kola z vrbové dýhy 1,6 mm, opět nahradíme balzou.
Vrtule byla moje první třílistá, středový kužel byl z korku, listy z vrbové dýhy 1,6 mm, obroušené do profilu a formované nad horkou žehličkou. Dnes nahradíme balzovou, nebo dvoulistou Igra 150. Po pravdě řečeno moji kamarádi, kteří si tehdy pyloňáka také postavili, používali dvoulistou, protože výrobu třílisté prostě nezvládli. Originální letoun ji měl také dvoulistou ! Docela dobře lze vyrobit i třílistou vrtuli s listy vyříznutými z kelímku od jogurtu a s balzovým kuželem, to za předpokladu jisté pečlivosti při kompletaci.
Potah mého původního pyloňáka byl z bílého a červeného hedvábného papíru, stejné barvy má i potahový japan u mé nové repliky. Dnes doporučuji tenký oranžový modelspan, nebo japan, jak to provedl Zdeněk Staníček. Máme li kormidla z plné balzy, pak je nepotahujeme, ale jen obarvíme do stejného odstínu (anilinkami, nebo duhou – jako potahový papír). Celý model pak 2x lakujeme velmi ředěným vypínákem a nakonec ředěným zaponem.
Motor- svazek byl tvořen z více pramenů „letecké gumy“ 1,5x1,5 mm koupené ve vyškovské galanterii. Dnes doporučuji smyčku gumy TAN 3x1 o délce 450 - 500 mm, po namazání ricinovým olejem lze do něj maximálně točit 1800 – 2200 otáček.
Seřízení a vyvážení je zřejmé z plánku : model létá motor i kluz doprava, má tedy malý negativ na levém křídle, osa vrtule je vyosena asi 3 stupně dolů a 1 stupeň doprava. Správná poloha těžiště s rovnoměrně rozloženým svazkem je na hlavním nosníku křídla. Podle váhy použité vrtule volíme buď přední závěs (u balzové vrtule), nebo zadní u těžší plastové Igry. Jemné dovážení lze provést plastelínou.
Zalétávání provádíme na nízké trávě za bezvětří a bylo snadné jak u původního originálu, tak i nové repliky. Správně seřízený a vyvážený model klouže hned napoprvé, jemné doladění můžeme provést nakrucováním odtokovky kormidel. Motorový let pak ladíme především tenkými podložkami lepenými mezi hlavici a čelní přepážku. Začínáme na 500 otáčkách, to by model měl letět v horizontu, nebo lehce stoupat. Pak přidáváme vždy dalších 500 otáček. Pokud by model v první polovině okruhu prudce stoupal a v druhé klesal (kosý přemet), pak je nutné zvětšit negativ na levém křídle. Na 1500 otáček pak správně seřízený pyloňák létá časy kolem 60 vteřin. Na soutěži točíme podle teploty a důležitosti až 1800 otáček.
Jestliže dnes lze na soutěžích SAM 78 létat v kategorii BV-min i s modely IPRO Bucaneer (ideově snad Taylor, nebo Piper Cup), nebo Nela - model Stíhačky, různé Stíhačky od Jančaříka, pak Pyloňák také zcela splňuje podmínky pro účast v této kategorii. Nicméně při termickém počasí a taktickém létání může být úspěšný i v soutěži BV-1. Protože třílistá vrtule nemá volnoběh, tak ani v silné termice mi Pyloňák zatím neuletěl.
Poslední úprava pravidel SAM pro BV-min umožňuje zvýšení shodnosti se skutečným letounem tj. oproti původnímu plánku doplněním různých detailů – například oné imatrikulace, kterou samozřejmě doposud stavěné pyloňáky neměly, doporučuji tuto udělat elegantně na tiskárně PC, nebo obtisky, ovšem blíže původním technologiím by bylo vyřezání a nalepení ze žlutého japanu. Stejně tak pravidla umožňují použití plastové vrtule nejbližšího průměru – tedy IGRA 150. Stavbu také usnadní použití páskových žeber křídla a váhu v zadu ušetří konstrukční kormidla, jak to udělal již Zdeněk Staníček na svém pyloňáku, což vše dohromady umožní létat s gumou na zadním závěsu. Dnešní materiál umožňuje docílit nižší letovou hmotnost a guma TAN je mnohem kvalitnější, než ta z textilní galanterie před 50 ti roky, takže obojí přispívá k podstatnému zvýšení výkonů oproti původnímu originálu, což ovšem platí i pro ostatní old-timery. Výborné letové vlastnosti předvádí malý pyloňák jak při létání pro radost na Medlánkách, tak i v jiných lokalitách, třeba na Celostátních v Jeseníku, kdy měl velký zájem jej vidět v akci Petr Ebel. Tam to byl fantastický let do termiky, obrovská výška a jen velká třílistá stojící vrtule a úplné bezvětří umožnilo bezpečný návrat do rukou majitele po více jak pěti minutách letu. Velice hezky létal pyloňák samá maxima na celostátních v Hořicích, ale tam ve FLY OFF po konci motoru vypadla hlavice s vrtulí a pyloňák svisle sestupoval z velké výšky, Šimkův Caudron tam byl o pár vteřin lepší …

Lubomír Koutný

[Lubomir Koutny]

Ve svých kroužcích jsem s chlapci začínal s malými oldtimery a pak přecházel na Modely P-30. Pro kroužky jsem připravoval stavebnice. Bohužel poslední dva roky se v Brně zájem o kroužky leteckých modelářů rovná nule. Takže zatím mám pár stavebnic malých oldtimerů Bobík, Liliput a Pyloňák, které mohu za levný peníz případným zájemcům prodat.

[Lubomir Koutny]

Dnes jsem si řekl, že by bylo dobré doplnit toto vlákno nějakým letovým záběrem. Zvazek v modelu je přes rok, ale nezdál se ztrouchnivělý, takže nový jsem nedělal. Po 17 hodině se vítr uklidnil, ale nebe zatáhlo a hrozilo, že může zapršet. Udělal jsem narychlo dvě fotky modelu na střeše auta a pak již spěchal na můj plácek, tam natočil 500 otáček a doufal, že bude následovat klidný let do výšky tak 3m. Ale zažil jsem šok, model rychle nastoupal asi 15m výšky a něž jsem stačil fotit tak již tavadil o vrchol třešně, spadl o pár metrů níže a tam se zavytil podvozkem o tenké větvičky. Začal foukat vítr a poprchat, ale model nespadl. Šel jsen domů pro moji teleskopickou tyč, ta má jen 5m, nadstavil ji nosníkem 1,5m a dole klackem 3m, klacek byl měkký spoj nespolehlivý a i když jsem nějolikrát do modelu strčil tak nespadl, přidal jsem další paralerní klacek, mladý otec rodiny mne pozotoval a řekl, že donese sjkádací 2m žebřík, zpevnil spoj obou klachů s tyčí pevným opásáním, řemenem, vylezl na žebřík a začal s pokusy o sundání strkáním do modelu, bez úspěchu. Vysvětlil jsem mu, že je třeba model zvednout a jen tak se uvolní podvozek, Po třetím pokusu takto model sundal nepoškozený, jen trochu navlhlý po slabé přeháňce. Následovalo natáčení prstem na asi 200 otáček a pokusy o letové záběry z deseti pokusů jsem 5x model zachytil, ale jen jena fotka je ostrá a použitená.

[Lubomir Koutny]

Přikládám stavební výkres, A rád bych připomněl, že ta třílistá vrtule, co je na plánku je mimořádně povedená.

[Lubomir Koutny]

Asi bych měl ještě upozornit, že na výkrese je zakresleno seřízení pro létání v levo. Moje replika však po nalakování měla negativ na levém křídle a tak jsem ji zalétal pro létání v pravo, má to výhodu, že po skončení motoru je sestupná spirála strmější a tak model ještě neulétl. Při létání v levo je sestup pomalejší, letové časy lepší, ale riziko ulétnutí větší.

[Jiří Doležel]

Musím říct, že tehdy na třináctiletého chlapce jde o geniální konstrukci. Aerodynamicky překroucený profil křídla s Benedekem na konci, výkonější třílistá vrtule, stínový podvozek pro co nejmenší odpor, závěs svazku v těžišti,.. Nezbývá, než smeknout!

[shark]

Juro, jako bys nevěděl, že českomoravskoslezská kotlina byla ve čtyřicátých a padesátých letech líhní konstruktérů geniálních a nadčasových modelů, které jsou dodnes nepřekonatelné. Stačí si zajít na některou soutěž RC historiků. Až se divím, že některý z těchto géniů neskončil v NACA, nebo alespoň u Koroljova

[Lubomir Koutny]

Ano JIrko chápu tvůj podiv, co za model navrhi třinástiletý kluk z vesnice- Vůbec mne neudivuje sarkasmus Honzy Vodičky,
Dovolím si uvést, že v roce 1953 jsem si koupil český překlad ruské knihy Modely letadel a stavěl vše od papírových modelů po gumou poháněných.
Ve Švábenicích byli tehdy 3 truhláři a dva stolaři kteří kolem sebe měli partu kluků, co stavěli modely modely letadel, hlavně velké větroně. Nejlepší vybavení a kvalitní podélníky řezal na fréze pan stolař mistr Branžovský (jinak bezdětný bratr primaře nemoctnice ve Vyškově a kamarád z taroků mého otce). Když jsem za něm přišel a ukázal tu knížku a v ní model s gumovým pohonem, který jsemn později nazval Krasnaja zvězda a chtěl nařezat materiál, tak on řekl, že je to velmi složitý model a nejnáročnější je vrtule, pokud tu vrtuli zvládnu, tak dostanu materiál. Za týden jsem přišel do hospody, koupil pivo a přišel ke stolu kde otec hrál taroky, ten se ptal, zda matka něco vzkazuje, já řekl. že jdu za mistrem Branžovským a předal mu vrtuli vyrobenou z modřínu. On ji vzal dlouho si ji prohlížel, pak pod žárovkou kontroloval tloušťku a nakonec otcovi řekl : Víš Josefe, já vím, že z kluka chceš mít elektrikáře, ale pokud jej dáš ke mně do učení na stolaře tak z něj bude perfekntí odborník, tu vrtuli bych lépe neudělal a to jsem nějaký mistr. Ano to mi bylo 13 let. Po nástupu na průmyslovku do Brna a pak vstupu do party gumičkářů jsem za rok v 18 ti letech byl nominován do reprezentace ČSR v kategorii Wakefidel (dnes F1B). Moje modely s velkým rozpětím štíhlého křídla a profilem Benedek B6356b předběhly dobu o 20 let. V roce 1959 jsem se zúčastnil 14 ti soutěží a 11 z nich vyhrál.
Tolik mé vysvětlení, více je možné se dočíst u jednotlívých mých konstrukcí na seznamu českých historických modelů-
A nebyl jsem sám z naší vesnické party, kdo v té době postavil vynikající vlastní konsrukce. VIz Velký Tulák Jožky Dvořáka, nebo krásný gumák KUNA Jirky Kunovského.

[shark]

Luboši, moje poznámka se tentokrát týkala spíš legendární GX-46 nebo větroňů či gumáků VEGA X Jedno mají ale s tvými modely společné -nevyšly v příslušném období tiskem, fotografie též nejsou, takže nesplňují pravidla žádného SAMu. SORRY JAKO...

[Pavel Stráník]

Mně kategorie BV-min přijde stejně obskurní jako Schneider Cup: co jsem našel na net za pravidla, liší se jednak letopočtem do kdy měla být předloha zkonstruovaná, a pak i požadavkem na zdokumentování tohoto typu kdy se nepožaduje publikovaný výkres, jen že pořadatel MŮŽE chtít předložit stavební výkres nebo fotografie. Pokud se mýlím prosím uveďte mi to na pravou míru
Jinak co se tohoto výše popisovaného "kousku" týká, ten nesplňuje vůbec nic: výkres ani fotografie rozhodně nepochází z požadovaného období a uvedené povídání je sice hezká vzpomínka na doby minulé, ale ve shodě s Kosmasem ji musím zařadit do kapitoly "Bájné povídání kmetů"

[shark]

Celé hnutí SAM vzniklo jako reakce na stále komplikovanější modely jednotlivých kategorií, přehnanou soutěživost, a jako určitá "vzpomínka na mládí." Stačí se podívat na kategorii Wakefield/F-1B.
Takže původně šlo o hlavně o stavbu, a pohodové polétání s replikami starých modelů. Bylo na modelářské cti, zda bude model postaven podle původního plánu, a to včetně původního profilu, nebo v honbě za výkony bude model různě upravován a vylepšován.
Časem se ovšem ve všech kategoriích objevili "vlčáci" lačnící po místech na bedně. Začaly se vymýšlet různé obskurnosti typu Electrorubber, objevili se "zapomenuté" konstrukce geniálních aerodynamiků, takže najednou se soutěží s něčím jako F-5J, jen z klasických materiálů. A ty klasické materiály jsou ke všemu jen na viditelných místech konstrukce...

Ve volných kategoriích jsou stovky plánů, od různých bláznivých konstrukcí typu - https://outerzone.co.uk/plan_details.asp?ID=15261 až po vytříbené a velmi dobře létající - https://outerzone.co.uk/plan_details.asp?ID=9227 Nerozumím, a nikdy jsem nerozuměl potřebě vymýšlet si konstrukce, které v době vzniku nikdo neviděl, nejsou o nich jakékoli zmínky, fotografie, nic. Typicky ona Čížkova GX-46, svého času velmi oblíbený model na setkáních historických modelů.

BV-min - opět existuje spousta plánů, pohříchu spíše zahraničních. Pravidla jsem kdysi sepsal pro SAM 78, možná ten návrh někde je, a rovněž jsme podle nich létali. Nicméně pokud už jsme se sešli, nikdo nic nehrotil, nic se nepřeměřovalo, nevážilo, nekontrolovalo podle plánu. Soutěžení v této kategorii nemá smysl, jde spíš o to se potkat, polétat si, pokecat. Mimochodem, podívejte se někdy na videa ze zahraničí, kde se pánové a i dámy různého věku radují z letů modelů "soupeřů"
A- stejně jako v jiných kategoriích gumáků - jsou parametry modelů natolik rozdílné, že je nelze objektivně porovnávat. Pro příklad třeba Vlastíkův Caudron nebo různé Bredy s jednostranným potahem vs Jurův Defiant.
Modelařina má být především zábava, a u minimaket či oldtimerů to platí dvojnásob, tak na to mysleme...

[Lubomir Koutny]

Ano, výkresy modelů modelářů ze Švábenic nebyly do roku 1954 publikovány v žádném odborném časopisu a zachovaly se jen na balícím papíře tužkou kreslené jednoduché stavební náčrty a ty jsem pořádně překreslil až po zavedení kategorie historicjých modelů. Fotky jsou jen od replik, nikdo z nás kluků neměl fotoaparát.. V padesátých letech jsme my kluci netušili jaká pravidla si bafuňáři vymyslí v letech sedumdesátých.
Pokud jde o texfovou část ta je naprosto pravdivá, moje nominace do reprezentace byla v létě 1958 zveřejněna v Modeláři, který četli moji kamarádi při konání MS motocyklů v Brně a po soustředěních na Kladně a v Roudnici byla nominace pro MS 1959 ve Francii publikována Otou Šaffkem v L+K a tam jsem uváděn na druhém až třetím místě. Nakonec však místo mne tam po machinacích jel zasloužilý Radek Čížek a ten totálně vybouchl, když z 61 startujících skončil 59. FAkta je možno si ověřit, nejde o žádnou Kosmovu kroniku.