Openscale 2015, Brno-Medlánky 23. a 24.5.2015
Celé letošní jaro nestálo za mnoho - co se počasí týká, samozřejmě. A tak jsem doufal že jednou už se to konečně musí zlomit a bude hezky a že to bude právě na Openscale, na předposlední květnový víkend. Termín soutěže, o týden dříve než obvykle, pořadatel zvolil z toho důvodu, že ten následující víkend - pro Openscale tradiční, probíhal na ploše Medláneckého letiště dětský den a byl předpoklad že by obě akce mohly kolidovat. Jak se termín Openscale přibližoval, předpovědi počasí nevěstily nic dobrého, samý vítr a déšť. A začaly padat různé návrhy co si počít, od ještě celkem racionálního přesunu termínu soutěže na onen osvědčený poslední květnový víkend (kdy, jak se později ukázalo, opravdu hezky bylo) až po zcela zbloudilý návrh na přesunutí letové části na některé odpoledne v pracovním týdnu. Pořadatel se však zviklat nenechal a věřil v to, že na Medlánkách je vždy alespoň o trochu lépe než by se dle předpovědi dalo čekat. A měl svým způsobem pravdu - sobota sice skutečně profoukala a propršela, takže sobotní odpolední letová část byla zrušena a vše se mělo odlétat v neděli, ale nedělní dopoledne bylo počasí celkem příznivé, na tu bídu. Vítr byl slabý, postupně sice zesilující, ale ještě snesitelně, a pár hodin před polednem byla dokonce celkem početná termická okénka. Teplota nebyla zrovna nejvyšší, ale snést se dala - ve větrovce. Takže meteorologické entré uzavřu s tím, že to nakonec dopadlo celkem dobře, na tu hrozivou předpověď, a že na Medláneckém letišti se vždycky alespoň na jeden den z dvoudenní soutěže počasí umoudří a umožní celkem slušné odlétání soutěžních letů.
Modely připravené na statické bodování
Podle kuloárových zpráv mělo být letošní Openscale těžce poznamenáno neúčastí minimaketářů z Prahy a okolí a také některých dalších pravidelných účastníků. Nakonec to tak zlé vůbec nebylo, sešlo se 15 modelářů s 27 maketami. Z pražských dorazil Robert Pajas na obligátním bicyklu s rozloženým Zlínem v krabici v batohu a objevila se i jedna nová tvář - Radek Čechlovský, který pravda žádným minimaketářským nováčkem není, ale s dvacetinkou se objevil poprvé. Dušan Garba se tradičně předem telefonicky ubezpečoval jaké že je v Brně počasí, to na Medlánkách ještě svítilo slunce, a takto optimisticky naladěn pokračoval v cestě na Brno, kde však pohříchu začalo záhy pršet. Statické bodování probíhalo na kryté terase restaurace U křivé vrtule. Byly ustanoveny tři skupiny bodovačů, dvě na statiku (Stráník + Alfery sen. a Doležel + Vysočan) a jedna na proměření a stanovení nadhodnocení (Šimek + Heinl). S bodováním nebylo kam chvátat, protože déšť a vítr neměly snahu ustat v reálu ani dle předpovědi, tudíž bylo jisté že tento den se již létat nebude. A tak se nakonec všichni sesedli ke sraženým stolům v restauraci a do večerních hodin se vedly debaty o všem možném, od modelářských technologií přes vhodnost různých typů až po vzpomínky pamětníků, což jsou dnes už vlastně skoro všichni. Jednotlivé modely nemá cenu popisovat, více řeknou fotky ve fotogalerii, jen je třeba konstatovat, že po statice se na čtyřech prvních místech umístily dvacetinky Antonína a Vladimíra Alferyů (z toho tři Tondovy polystyreňáky), a to je docela na zamyšlení - že by nikdo jiný už nedokázal postavit skutečně hezkou a přesnou minimaketu? To se mi snad nechce ani věřit. Pořadatel spolu s dvacetinkami vypsal i kategorii M-CO2/elektro, ale do soutěže nikdo takový model nepřihlásil, respektive jediný který jsem zahlédl byl od Tondy Alferyho a ten, poté co seznal že by byl v této kategorii sám, jej nechal v krabici - alespoň tak si to vykládám já.
Pohled na startoviště u větrného pytle
V neděli bylo zahájení letových soutěží stanoveno na brzkou osmou hodinu, a bylo to dobře. Po sobotním a nočním dešti plocha kupodivu ani moc promočená nebyla a šlo na ni vjet auty. V průběhu dne pak vítr vysušil i vysokou trávu. Vál slabý, postupně sílící severní vítr, terý se v průběhu dne stáčel na severovýchodní. Zahájení letové části obstaralo tradiční rozlétávání modelů ze Schneiderova poháru. Novinkami mezi nimi byly dva Deperdussiny Kamila Pitry a Adama Jakeše, z nichž ten Kamilův, ještě nezalétaný, vypadl hned v prvním kole, Adamův se probojoval až do finále tří nejlepších, kde zvítězil Curtiss R3C-2 Tondy Alferyho před Savoiou S.65 Jirky Doležela. Překvapivě záhy vypadl favorizovaný Bernard HV.220 Lubomíra Koutného a Tonda Křižka se svým Tabloidem do soutěže z neznámého důvodu vůbec nenastoupil.
Se skončením Schneider cupu započaly soutěžní lety dvacetinek. Vítr sice začal trochu sílit a otáčet se, ale zase přibývalo termických okamžiků kterých nejeden minimaketář využil. I země byla milosrdná, vysoká neposekaná tráva i posekaný nižší ale hustý travní porost uchránily nejeden model od poškození. Takové štěstí už ale neměli ti, kterým model doletěl až do vzdáleného pole s řídkým obilím. Právě v obavě z poškození Luboš Koutný nelétal s křehkým plovákovým Morane-Saulnier Garros, o to lépe si vedl s novým racerem Mr.Smoothie, který létal ještě lépe než jeho nešťastný předchůdce, který skončil před pár lety v Trnávce v lese. Překvapivě dobře létal i nový Morane-Saulnier N Jirky Doležela a jak jinak, perfektní lety předváděl i Tonda Alfery s Morane-Saulnier A-1. A takto, ale v opačném pořadí, se tito tři jmenovaní umístili na stupních vítězů. Ale nebyli jediní komu to dobře létalo, Dušan Garba s Ki-61 Hien i se Spinks Acromasterem předvedl řadu pěkných letů, stejně jako Jirka Doležel s Nanzanem a Petr Mikulášek s jíž obstarožním Me-209. Zážitkem jsou vždy lety Blohm-Vosse BV-155 Jirky Doležela, bohužel model po hezkém motorovém letu má problémy s kluzem. Trápil se Robert Pajas se Zlínem a více bych čekal i od SE.5a Tondy Křížky, jindy spolehlá Aircobra Tondy Alferyho utrpěla po startu ze země drobné poškození a tak skončila raději v kufru - ostatně se vzlety z desky měli problémy skoro všichni soutěžící. I nový Bristol M1C Luboše Koutného utrpěl poškození, a to když doletěl až do již zmíněného pole a tam si pochroumal podvozek. Smůlu měl Vláďa Alfery, jeho samokřídlo Granger Archeopteryx létalo dobře, ale kvůli nezaškrtnutí nadhodnocení ve startovní kartě nedostal bonifikaci za krátký trup, což jej stálo třetí místo. Inu každé novince chvíli trvá než se dostane do povědomí a to je i případ nárokování nadhodnocení soutěžícím ve startovní kartě - bodovači pak jen posoudí zda na to nárok skutečně má či ne.
Ukončení soutěže vyhodnocením a předáním cen
Závěrečné vyhodnocení a dekorování vítězů proběhlo opět na terase restaurace U křivé vrtule. Oceněni diplomy, cenami a poháry byli zvlášť žáci a senioři ve stěžejní soutěži M-min a pak i další úspěšní soutěžící v přidružených podkategoriích Fly-off Schneider cup a První světová. Pořadí a výsledky jednotlivých soutěžících lze nalézt v níže přiložených výsledkových listinách. Jak jsem již uvedl, kategorie M-CO2/elektro byla pro nezájem zrušena a v tomto ohledu se nelze pořadateli divit, že s ní pro příští ročníky Openscale již nepočítá. Paralelně se soutěží minimaket probíhala i soutěž oldtimerů BV-1, BV-3 a BV-min, ale o těch se jistě rozepíše někdo fundovanější na stránkách věnovaných oldtimerům.
[Pavel Stráník]
Výsledková listina kategorie M-min 1:20 ve formátu PDF
Výsledková listina soutěže dvacetinek z I. světové války ve formátu PDF
Výsledková listina minimaket hydroplánů Fly-off Schneider Cup ve formátu PDF
Fotogalerie (foto Pavel Stráník)
Předchozí
Obr. 43/54: Razantní stoupání zbrusu nového Morana-Saulniera N Jirky Doležela, který s ním vybojoval druhé místo v soutěži dvacetinek a současně i v soutěži letadel z první světové války
