Openscale 2013 - Brno, Medlánky

Přišlo jaro a tak jako každý rok, kam až paměť sahá, začala minimaketářská sezóna první brněnskou soutěží, letošním Openscale. Takto napsané to vypadá celkem pěkně, jenže ono nejen že jaro letos jaksi ne a ne začít, ale i s Openscale to bylo letos trochu jinak než obvykle. Dlouholetý pořadatel Lubomír Koutný předal žezlo Pavlu Vysočanovi a ten se této role zhostil neočekávaně dobře. Soutěž dvacetinek se létala již podle nových pravidel, která sice měla svou premiéru už na konci loňské sezóny v Trnávce, avšak vzhledem k tehdy panujícímu počasí neměly letové výsledky žádnou vypovídací schopnost a z tohoto důvodu všichni čekali jak to dopadne na letošním Openscale. Letos se soutěžilo jen v kategorii dvacetinek (přidruženou kategorii oldtimerů nepočítaje), průzkum zájmu o pořádání soutěže v kategorii M-CO2/elektro na diskuzním fóru měl skličujícně nepatrný ohlas a tak tato kategorie vypsána nebyla.

Deštivé sobotní dopoledne

Samotný začátek soutěže, kdy měly být modely předány na statické bodování, skýtal velmi chmurný pohled - ve velkém pártystanu se na stolech ustrašně krčilo jen pár dvacetinek. Spolu s panující zimou, vlhkem a vytrvalým deštěm to nesvědčilo nic dobrého. Leč nakonec všechno dopadlo dobře, řada modelářů dorazila tu s menším, tu s větším zpožděním a i počasí se trochu umoudřilo, na poměry letošního jara až nevídaně. Přesto byla účast o poznání menší než v předchozích letech, znát byla neúčast minimaketářů z Čech, z nichž dorazil osamocený Robert Pajas - jak jinak než na kole s rozkládací dvacetinkou v krabici v batohu. Snad to bylo způsobeno nejistým počasím, kdo ví, ostatně i Dušan Garba si těsně před zahájením soutěže nejistě telefonicky ověřoval jak je to v Brně s deštěm, aby nevážil cestu zbytečně, a jsa ujištěn že déšť ustává vyrazil. To však netušil že vzápětí po jeho telefonátu déšť opět nabral na síle.

Stojánka modelů Jirky Doležela a vítězý Zlín Roberta Pajas

A jaké že byly mezi dvacetinkami k vidění novinky? Nejvíc překvapil Jirka Doležel, který po loňském návratu k minimaketám intenzivně celou zimu stavěl a přinesl tři nové modely, netradiční dvoumotorovou plovákovou Savoiu Marchetti S.65, velmi lehké (avšak trochu poddimenzované) Aichi A6M1-K Nanzan s pěknou patinou a nevídaný konvertoplán Convair XFY-1 Pogo s funkčním kontrapropem. Bylo vidět že Jirka udělal od loňska velký pokrok ve stavbě, na pořádné zalétání nových modelů mu však už bohužel potřebné množství sil a času nezbylo. Další nové dvacetinky které bylo možné vidět byla Bellanca Skyrocket II Lubomíra Koutného a dvoumotorový Jupiter Tomáše Heinla. Dech beroucí novinkou byl nesoutěžně představený, novotou vonící a ještě nezalétaný Wildcat Antonína Alferyho, který vyměnil roli soutěžícího za post bodovače. Kromě představení Wildcata vytáhl Tonda Alfery na světlo světa i historickou, snad 35 let starou dvacetinku Thomas Morse Scout v plovákové verzi, přestavenou už kdysi dávno na CO2.

Statické hodnocení 19ti dvacetinek se sice proti plánu nepatrně protáhlo, ale během té doby stačilo přestat pršet, trochu se zvednout vítr, oschnout tráva a dokonce i vysvitnout slunce. Promočený povrch medláneckého letiště však neumožnil zajet na plochu vozidlům a tak si soutěžící museli jako za dávných dob své modely a vybavení donést na staroviště sami. To by nebylo až takové neštěstí, i když někteří tuto cestu vážili během sobotního odpoledne a podvečera opakovaně, horší bylo že na startoviště nebylo možné dopravit startovací desku a tak se lety ze země místo z desky musely odlétat z ruky.

Pohled na startoviště

V 15 hod. začala letová část soutěže. Zlepšené počasí sobotního odpoledne a předpověď silného větru a přeháněk na neděli vnesly do organizace trochu chaos, napřed bylo vyhlášeno že se nebude létat na kola, pak že se všechny lety odlétají v sobotu, aby se to posléze odvolalo a navrátilo se k původně plánovanému programu dvou letů v sobotním odpoledni a dvou v nedělním dopoledni a nakonec se rozhodlo ať si každý odlétá co chce a kdy chce. Jaký byl ale skutečný stav těžko říci, někteří soutěžící v tom neměli jasno ani když odjížděli v sobotu navečer domů. Na druhou stranu se pořadateli není co divit, snaha umožnit co nejhladší průběh letové části měla zcela správně přednost před lpěním na propozicích, když už počasí na minimaketáře dle všech příznaků zanevřelo. Vzhledem k dostatku času, menšímu počtu modelů a dobré organizaci práce časoměřičů probíhala letová část v klidu a do svého sobotního konce v 19 hod. všichni odlétali co potřebovali. Paradoxně však nebylo co spěchat, protože v průběhu podvečera vítr slábl aby večer nastalo úplné bezvětří. Toho už se soutěžícím k tréninku moc využít nechtělo, a tak oblohu opanovaly nesoutěžní modely - až do umdlení poletovali Antonín Alfery s reinkarnovaným Vickersem Vimy coby volnou elektrou a tříplošnou dvacetinkou WKF 80.05 přemotorovanou na CO2, Pavel Stráník s Heinkelem He-112B na CO2 (což je v pořadí již třetí modifikace této původně dvacetinky na gumu), Petr Kolář s RC-minimaketou Hansa Brandenburg D.I a Ivan Horníček s dvoumotorovou RC-polomaketou Piper Cougar.

Fly-off Schneider Cup

V neděli ráno byl nástup v 8 hod. a hned byly zahájeny soutěžní lety, protože počasí přálo a bylo bezvětří. V nedělním dopoledni proběhla i soutěž Fly-off Schneider cup minimaket na gumový pohon, jejichž předlohy se účastnily nebo byly připravovány na Schneiderův pohár. Pravidla předepisují opakovaný společný start, kdy první kdo přistane již do dalšího kola nenastoupí. Tak se nakonec sešly ve finále dva Borely, oříšek Borel Hydro 1912 Petra Mikuláška a dvacetinka Borel Hydro 1913 Lubomíra Koutného, který nakonec těsně zvítězil. V letové části soutěže dvacetinek Lubomír Koutný potvrdil svou pověst výtečného letce, když jako jediný ze soutěžících dokázal s Bellancou Skyrocket II zalétnout obě maxima, plných 100 bodů za let však vzhledem k nízkému zisku za statiku stačilo jen na desáté místo v pořadí modelů. To Zlín Z-226 Roberta Pajase právě díky náskoku ze statiky a pěkným, i když maxima nedosahujícím, letům vybojoval celkové vítězství v soutěži. Na druhém místě skončil Petr Kolář s MiG-3, který využil ustanovení pravidel o možnosti létání bez podvozku, obě své druhoválečné stíhačky předložil k bodování bez kol a starty ze země tudíž létal také bez podvozku. Třetí místo připadlo Dušanu Garbovi se Spinksem Akromaster, když kromě jeho obvyklých třičtvtěminutových letů se mu díky termice podařilo dosáhnout i jednoho maxima. Další místo v pořadí pak obsadil Petr Mikulášek se svým obstarožním, avšak stále dobře létajícím Messerschmittem Me-209. Velmi působivé lety s razantním stoupáním chrakteristickým pro modely poháněné kombinací tažné a tlačné vrtule předváděl Moynet 360 Jupiter Tomáše Heinla, škoda že v soutěži nedosahoval letových časů odpovídajících vystoupané výšce. Nezvykle početné bylo zastoupení plovákových strojů, navíc všechny tři hydroplány patřily do kategorie účastníků rychlostních závodů o Schneiderův pohár. Nejlépe si z nich vedl Bernard HV.220 Lubomíra Koutného, který díky své působivé siluetě v letu skutečně připomínal závodní speciál a dosahoval i na hydroplán výborných časů. To o poznání hůř se v letové části dařilo Atonínu Křižkovi s krásným Soptwith Tabloidem, kterému se nepodařilo pokořit ani 20ti vteřinovou hranici. O něco lépe létala dvoumotorová Savoia-Marchetti S.65 Jirky Doležela, bohužel po pěkném stoupání přecházela do nestabilního sestupu. Tady bude třeba věnovat ještě trochu úsilí zalétání. Jirka Doležel měl bohužel smůlu se svým Aichi Nanzanem, hned na začátku soutěže mu praskl svazek a způsobil natolik rozsáhlé poškození modelu, že jej to vyřadilo z dalšího létání v soutěži. Ani jeho třetí dvacetinka, nasazená mimo soutěž, Convair Pogo, nepředvedla žádný stabilnější let, což ovšem vzhledm k její koncepci a váze nebylo až takové překvapení. Ze žáků nejlépe zalétal a vítězství v Petříkově poháru pro žáky juniory si vybojoval Jan Pavlík s modelem HL-2.

Poháry pro vítěze

Ukončení soutěže proběhlo podle plánu, vítěz dvacetinek Robert Pajas sice již v sobotu odpoledne odjel aniž tušil že získal první místo, diplom, cenu a jeden z pohárů, které tradičně rozdávala starostka městské části Brno-Medlánky. Závěrem je třeba vyzdvihlout že novému pořadateli Pavlu Vysočanovi se podařilo výborně zvládnout celý průběh soutěže a nakonec mu přes všechny předpovědi na ruku šlo i počasí. Zřejmě v euforii že se vše zdařilo opustil své dřívější tvrzení že uspořádá tento ročník a žádný další, což všichni kvitujeme s velkým potěšením a přejeme mu mnoho sil a úspěchů při přípravě ročníku 2014. Postřehy z trochu jiného úhlu pohledu si můžete přečíst v připojeném komentáři Jak to vidí pořadatel (Pavel Vysočan).

Záběry ze statického hodnocení