4. ročník minimaketářského nebe v Trnávce 2012 - Trnávka 22.9.2012

Letošní soutěži v Trnávce předcházelo několik zásadních událostí. Předně se během relativně krátké doby rozhodlo o navržení podstatných změn pravidel pro dvacetinky. Díky Tondovi Alfery, který celý proces organizačně řídil, proběhla diskuze na fóru a on sám pak navrhl jejich znění. A protože hlavní pořadatel byl jedním z těch, kteří po změně volali, rozhodl se nová pravidla aplikovat na letošním 4.ročníku.

Druhým byla poněkud vypjatá diskuze o termínu soutěže. Přes žádost Luboše Koutného o změnu termínu na neděli, kvůli jeho plánované účasti na jiné sobotní soutěži. Hlavní pořadatel se po pomocném plebiscitu z několika zásadních důvodů rozhodl sobotní termín ponechat. Jak se nakonec ukázalo, nebylo toto rozhodnutí příliš šťastné. Narozdíl od předchozích ročníků totiž sobotní počasí moc minimaketám nepřálo. Od časného rána bylo zataženo, vítr 5-8m/s, teplota ráno 8, později cca 17 stupňů Celsia. Během dne se sice poněkud vyjasnilo a místy svítilo i sluníčko, vítr však nepolevoval, místy dokonce sílil.

Soutěž byla zahájena tradiční společnou stavbou velkého stanu, ve kterém se bodovalo a který poskytoval azyl těm, kteří s chladem moc nepočítali a řádně se na něj nevybavili. Tonda Alfery, aby ověřil správnost proporcí bodů v navržených pravidlech, se letos rozhodl zúčastnit se soutěže dvacetinek jen jako bodovač. Při práci mu zdatně sekundoval Pavel Stráník. Modely ostatních kategorií, tedy M CO2/elektro a RC-min, bodovali domácí Pavel Laník a Standa Horváth. Zatímco bodovači zasedli ke svému odpovědnému úkolu ve stanu, ostatní, tak trochu vykázání hlavním pořadatelem ze stanu ven, aby měli bodovači klid na práci, mohli na obloze sledovat pomalu sílící letecký provoz nad blízkým letištěm v Mošnově, kde tento víkend probíhaly Dny NATO. A že bylo na co koukat! Vrcholem byl asi čtverý přelet obřího bombardéru B-52 přímo nad hlavami účastníků.

Kolem poledne, kdy si účastníci pošmákli na tradičním guláši, bylo dobodováno a začalo se soutěžit. Na letošní ročník přijela trojice soutěžících z Čech. Nejdále to měl Tomáš Vostradovský z Ústí nad Labem, který po cestě nabral pražáky Martina Huka a Roberta Pajase. Tomáš přivezl krásnou dvacetinku Gippsland GA-8, která byla k vidění už na Openscale. Martin měl polystyrénového Caudrona 714, Robert přivezl zbrusu nového Zlína Z-226. Tonda Křižka přivezl už staršího DH-94 Moth Minor a rovněž novinku z Openscale, plovákového Sopwith Tabloid. Luboš Koutný vybral ze svého bohatého arzenálu pylonový racer Pearson-Williams Mr. Smoothie a stíhačku Ki-84 Hayate. Petr Kolář zvolil pro tento větrný den osvědčené Mig-3 a Dewoitine D-520. Domácí a pořádající Dušan Garba, stižen jistými zdravotními obtížemi (natažené vazy v koleni), soutěžil jen s jedním modelem, prototypem Mig I-220. Startovní pole doplnil brněnský Jirka Doležal s modely Zlín Z-42 a Ikarus Kurir, který stihl postavit a zalétat během krátké doby od Drncova memoriálu, kde mu první Kurir ulétl.

Mimo soutěž, jen pro srovnání statiky, byly obodovány modely P-39 Aircobra Tondy Alfery a Mitsubishi J2M3 Raiden Martina Huka. K letání se nakonec odhodlali jen Petr Kolář, Luboš Koutný, Dušan Garba, Tonda Křižka a Martin Huk. V tomto pořadí se nakonec i umístili. Lety tradičně zahájil Luboš se svým racerem, po menší komplikaci, způsobené prasklým svazkem. Malý model překvapivě zvládal větrné poryvy. Také asi proto, že jeho majitel, díky dlouholetým zkušenostem, odhadl ten správný okamžik. Velmi slušný čas ze země (stolu), ale i tak časoměřiči, ve snaze vidět model až do jeho dopadu, museli poodejít tak 50m až na horizont. Celkem nadstandardní ochota. Dalším, kdo úspěšně zápolil s větrem, byl Petr Kolář. Protože nechal doma podvozek své D-520, vyřešil problém podvozků tak, že oba modely předložil k bodování bez nich. Tím bylo dáno, že bez nich i létal. Bojoval nejsrdnatěji, zvládl s oběma modely jako jediný odlétat starty z ruky i ze země (i když vlastně také z ruky), mnohdy včetně oprav, zapříčiněných silným větrem. Luboš Koutný, po úspěšném startu ze země, natočil svůj racer ke startu z ruky. Trefil silný stoupavý proud, takže během chvilky byl model ve velké výšce. Bohužel silný vítr jej odnesl až do nedalekého lesíka, kde model přistál na špičce stromu. Přes dlouhé hledání majitele a několika pomocníků, model zůstal v lese. Trochu velká daň za úspěšný let.

Záhy poté se odhodlal odstartovat i domácí Dušan Garba. Ten už měl s takovým počasím zkušenost z letošního Openscale, kde za podobných podmínek zvládl odlétat a nakonec skončil těsně "pod bednou". Přes našeptávání Pavla Stráníka, je-li rozumné riskovat také ztrátu modelu, odstartoval svůj I-220 do termické bubliny. Naštěstí natočil méně otáček, nebo termika nebyla tak silná. Jeho model přistál těsně před lesem, asi 1m od prvního stromu. Při startu s podvozkem už tolik štěstí neměl. Nevydržel čekat a vypustil model asi o půlminuty dříve než bylo vhodné. Navíc nevhodným způsobem, takže po souvratu a třech sekundách model zapíchl do země. Výsledkem byla polámaná vrtule a rozbitý konec křídla. Záhy po něm, po oněch třiceti sekundách, odstartoval Petr Kolář s Migem a termický poryv znamenal jeho nejdelší, jak se později ukázalo vítězný let. Tonda Křižka stihl odlétat slušný start ze stolu, při letu z ruky však také doplatil na větrný poryv a ulomená příď jeho Moth Minora znamenala konec soutěžení. Plovákového Tabloida nechal rozumně v krabici. Sérii havárií uzavřel Martin Huk s Caudronem. Po 7 sekundách letu vítr smýkl jeho modelem o zem, výsledkem bylo uražené křídlo. Martin také rozumně zvážil, že v daných podmínkách nemá smysl model opravovat. Ostatní účastníci se rozhodli neriskovat a nelétali.

Do soutěže CO2/el. se opět přihlásili pouze dva soutěžící. Martin Huk přivezl svůj elektro (F4E) Zlín Z-XII, Tonda Alfery přebudoval dvacetinku tříplošného WKF 80.05 na pohon CO2. Hlavní protagonista elektro minimaket Patr Faitl tentokrát nesoutěžil. Teprve v pátek večer před soutěží zjistil, že jeho problémy s Čihákem Rapid na Openscale měly za následek zničení motoru. Náhradní nebyl, takže přivezl pouze model De Havilland DH-2, ten už ale přebudovaný na RC min. Rovněž Pavel Stráník z  technických důvodů se svým He-112 nesoutěžil. Hlavní pořadatel sice loni proklamoval, že pokud nebudou alespoň tři účastníci, soutěž v této kategorii zruší, nakonec ale "vyměkl" a létalo se. Martin přeprogramoval timer na maximální výkon, takže let modelu byl v silně přetaženém režimu a úzké zatáčce. To se nakonec ukázalo jako jediné správné a bezpečné řešení. Po téměř minutovém letu dokonce přistál na travnaté ploše. Tonda Alfery tentokrát nedostál své pověsti skvěle létajících modelů a létání ukončil po malé havárii a symbolických třech sekundách ve startovní listině.

Kategorie RC-min měla letos také jistou inovaci, do soutěže se mohli a přihlásili modeláři s polystyrénovými hotovými modely, zde od firmy Alfa model. Bohužel ani tato změna nevedla k rozšíření startovního pole. U Tondy, jako duchovního otce těchto modelů, se asi nedá mluvit o tom, že by je nestavěl. I když u konkrétního kusu nejspíš ano. Do soutěže přihlásil pouze Spitfire Mk V, svého "stavěného" tříplošného Aviatik Berga totiž nechal raději doma. Jeho starší syn Jirka létal s Hawker Tempestem Mk.V a malým Spitfire Mk.V. Petr Kolář měl model ze stejné konstrukční školy. Jeho P-47D Thunderbolt byl vyveden v barvách leteckého esa Williama D Dunhama. Svůj druhý model, krásný Hansa Brandenburg D.I předvedl jen při bodování a nelétal s ním. Pavel Stráník soutěžil s D.H.71 Tiger Moth, který už v Trnávce představil na předchozích ročnících. Martin Huk přivezl halovou RC minimaketu Farmana F 450, která se svou vahou okolo 25g ve větru 8m/s neměla moc šancí předvést, co umí. Martin ji přesto vyzkoušel. Se slovy "letí to, ale zároveň to stojí na místě" ji ale raději zase uložil do krabice. Dalšími, nelétajícími účastníky, byli Petr Faitl s krásnou, výše zmiňovanou DH-2 a Tomáš Vostradovský s malým dvoumotorovým létajícím člunem Grumman Widgeon. V soutěži bylo vidět, že všichni mají natrénováno. Vyhrál Tonda Alfery, s malým odstupem za ním byl Pavel Stráník, třetí Jirka Alfery a čtvrtý Petr Kolář. Ten jako jediný nedolétal a vážně poškodil svůj model. Za letu mu upadlo křídlo, pravděpodobně "načaté" při některé předchozí havárii.

Po slabé půlhodince, během níž pořadatel spočítal výsledky a připravil ceny, došlo na vyhlášení nejlepších. Ceny opět věnoval hlavní sponzor, firma JETI model z Příbora. Menším sponzorem byl letos absentující Vláďa Alfery, který věnoval linoryt Messerschmittu Bf -109. Přes jistou nepřízeň počasí, všichni, možná kromě Luboše, odjížděli spokojeni s pěkným modelářským dnem.