Minimaketářské nebe v Trnávce 17.9.2011

Letos, snad už lze říci tradičně, se uskutečnil další ročník, tentokrát třetí, minimaketářské soutěže na polním letišti v Trnávce. Bohužel tentokrát do počtu účastníků silně zasáhl Drncův memoriál, pořádaný o týden dříve v Brně. Ačkoli Pavel Stráník po celou dobu tvrdil, že se do Trnávky velmi těší, poškození a následné totální ukončení existence jeho Me-209 jím natolik otřáslo, že se ze soutěže omluvil. Hlavní pořadatel sice na něj apeloval, že přece nemůže způsobit svojí absencí úbytek celých 11% startovního pole dvacetinek a že by stálo za to alespoň symbolicky zazávodit s druhým modelem He-112, v další kategorii RC minimaket že by pak jistě vybral z nepřeberného množství svých maket jednu konkurence schopnou. Leč vše marně. Dalo se totiž předpokládat, že je tímto zároveň rozhodnuto o neúčasti Luboše Koutného, což je dalších 11%. Až po soutěži se ukázalo, že zásadní argument, proč do Trnávky nepřijet, měl Luboš díky soutěži historiků SAM 78 v Hořicích. Slabou náplastí byla nově účast domácího Jozefa Böhma, který si svou premiéru soutěžícího odbyl na Openscale. Po roční pauze se soutěže opět zúčastnil nejmladší z rodu Křižků, Tonda junior. Jak to bude letos s počasím, to bylo zprvu dost na vážkách. Při ranním stavění párty stanu bylo chladno a jevilo se i zataženo. Navíc první dorazivší soutěžící, Tonda Křižka senior strašil faktem, že po cestě v Novém Jičíně potkal déšť. Nicméně při ohlašování soutěže na věži mošnovského letiště byl hlavní pořadatel ujištěn službu konajícím dispečerem, že bude krásně. Naštěstí se tato slova potvrdila a kolem desáté hodiny vysvitlo sluníčko, které vydrželo po celý den. K tomu pofukoval slabší větřík 1-3m/s s občasnými „bezvětrnými“ okny.

Po dostavění stanu, za vydatné pomoci samotných soutěžících, byla soutěž zahájena a makety byly předány k bodování. Stejně jako loni byly vyhlášeny tři kategorie: M-min (dvacetinky), M-CO2 / el. a RC-min. Novinkou byla letos souběžně pořádaná soutěž modelů na motory Rapier. Ta začala velmi časně, při příjezdu pořadatelů minimaket už byla téměř v plném proudu. Tak trochu jsme chtěli zvrátit ve prospěch soutěžících poměr počtu pořadatelé/modeláři. Bohužel se to moc nepodařilo, provázání soutěží různého typu je trošku problém. Každopádně atmosféra nabyla nového rozměru. Modely s kouřem nezaměnitelného zápachu, přistávaly v těsné blízkosti zaparkovaných vozidel a právě postaveného stanu. Naštěstí mokrá tráva nedala Rapierům šanci něco zapálit a nadělat tak vrásky na čele pořadatelů. Soutěžní lety „pšoukadel“ tak vyplnily spolu s lety nesoutěžních RC modelů čas během bodování.

Dvacetinky byly opět nejsilněji obsazenou kategorií. Zúčastnilo se osm maketářů s dvanácti modely. Neobjevila se žádná zbrusu nová maketa. Letošními novinkami, známými již ale z Openscale byly oranžový Ki - 78 Ken, kterého přivezl Tonda Alfery, modrý Farman F.380 jeho syna Vládi a zeleno šedý Mig I-220 domácího Dušana Garby. Obnovenou premiéru měla Avia BH - 11 Petra Koláře, který na Openscale zjistil, že je výkonnější, než dlouhou službou již unavený Mustang. Bodovači sice měli v pátek před soutěží opakovací soustředění, spojené s oživením pravidel, nicméně i tak jim při rozběhu musel lehce asistovat hlavní pořadatel. Snad díky tomu byly výsledky bodování bez razantních výkyvů oproti očekávání. Pár drobností by se asi našlo, ale nikdo to naštěstí dramaticky neprožíval. Na čele se tak dle očekávání usadily modely P-39Q Aircobra a Ki 78 Ken (Tonda Alfery), Wight Quadruplane (Vladimír Alfery), Focke Wulf Ta-152C a Mig I-220 (Dušan Garba). Trochu více bodů by si asi zasloužily modely Petra Koláře. Vítr tentokrát foukal podél dráhy, takže i při občasných termických závanech nikdo nedoletěl do vzdálenějšího lesíka. Výjimkou byl lehoučký nesoutěžní model Zdeňka Stáníčka, který bohužel skončil na některé bříze ve zmíněném lesíku. Přes místy dost silnou termiku soutěžící nalétli jen dvakrát maximum. Prvním šťastlivcem byl Jozef Böhm, kterého před ulétnutím jeho Spinks Akromastera zachránil jen nedostatečně fungující volnoběh vrtule. Druhým byl Petr Kolář s Avií BH - 11. Ten do termiky ustředil model i při startu ze stolu, tentokrát to ale na maximum nestačilo. Nenalétnutí maxima tak o vítězství připravilo hlavního favorita Tondu Alfery. Porazil jej tentokrát jeho mladší syn Vláďa. Jeho již známý čtyřplošník letěl ze stolu dokonce lépe než z ruky. Nečekaně třetím v pořadí byl po rovněž úspěšném startu ze stolu Jozef Böhm se stařičkým Akromasterem. Na pořádajícího Dušana Garbu s Ta-152 C zbyla bramborová medaile. I tak byl maximálně spokojen, protože na rozdíl od předchozích ročníků, s oběma modely stihl odlétat slušné časy z ruky i ze stolu a žádný přitom nerozbil. Pravda, začátek se bez problémů neobešel. Při cestě s modely v ruce z bodovacího stanu zabředl do hovoru s časoměřičem, a tak si nevšiml, že mu z jeho Miga vypadla hlavice s vrtulí a tento fakt mu připomněl až podivný zvuk, když si na ni sám šlápl. Díky kombinačním kleštím a vteřinovému lepidlu se ale podařilo vrtuli opravit do použitelného stavu. Odměnou za křeče byl start do termiky. Na maximum to sice nestačilo, ale i tak to byl krásný let. Petr Kolář s Avií trochu doplatil na horší statiku, obsadil páté místo před Tondou Křižkou seniorem s D.H.94 Moth Minor. Poslední celkově, ale první ve své věkové kategorii, byl Tonda Křižka junior s Medwecki HL-2.

Minimakety M-CO2/elektro přivezli letos opět jen dva soutěžící. Zprvu to vypadalo, že třetím soutěžícím do party bude nekterý ze synů Alfery, protože Tonda tentokrát přivezl modely tři. Z loňska známé Il-10 a Miles Magister, z dob již celkem dávných pak Spad XIII, který přes svůj věk vypadá stále skvěle. Bohužel po razantním odmítnutí se slovy „to lítá moc daleko“ nezbylo otci nic jiného, než létat se třemi modely sám. Letos ale jeho kysličníkové modely poněkud stávkovaly, a tak se otevřel prostor druhému účastníkovi Petru Faitlovi. Ten letos přivezl na zkoušku model vybavený podobnou technikou, jako používají přesné makety v hale. Byla to Fly Baby se střídavým motorkem, regulátorem a časovačem, umožňujícím tři režimy letu. V budoucnu prý má ještě přibýt možnost ovládat servo ve funci determalizátoru. Druhým modelem byl známý Čihák Rapid II. Jak jsem předeslal, zvítězil Petr Faitl s Fly Baby. Tondův Spad je spíše modelem do haly. Il-10 se podařilo nakonec přinutit k pěkným letům, ale na vítězství to nestačilo. Pravda, spojení modelů na CO2 s modely na elektromotor není asi zcela správné. Přece jen vývoj motorů na CO2 se téměř zastavil, zatímco elektrické pohony zaznamenaly v posledních letech bouřlivý vývoj. Jak správně řekl Tonda, dost těžko se přepočítávají mAh na objem nádrže. Vzhledem k permanentně nízkému počtu soutěžících, nejspíš k Petrově nelibosti, tuto kategorii při příštím ročníku vypustíme. Trochu jsem doufal, že se objeví s kysličníkem někdo z Čech. Bohužel díky faktu, že o týden dřív je soutěž v Brně, chápu modeláře z Prahy a okolí, že dají přednost jemu. Je to přece jen o 180 km blíže.

RC minimakety, po loňské soutěžní premiéře, měly téměř charakter rodinného klání rodiny Alfery. Jediný „cizinec“ byl Petr Kolář. Pro tuto soutěž postavil Tonda Alfery novou maketu, celkem neznámý „tojplošník“, jak jej nazvalo jedno dítě, Aviatik Berg 30.24. A opět se mu náramně povedla. Pracná kamufláž, vytvořená ručně štětcem metodou tupování, výplety, funkčně odpružený podvozek i zadní ostruha, propracovaný motor s výfukovým potrubím, prostě paráda. Po loňské zkušenosti je model větší a těžší, než modely stavěné dle starých pravidel, což se kladně projevilo v letovém projevu při občasném větrném závanu. Druhým strojem bylo Aero A-18. Díky tomu mohl „podělit“ modely oba své syny. Jirka létal stejně jako loni s maketou Bristol Scout, na Vláďu tak připadl Čihák Rapid II. Novou maketu přivezl i Petr Kolář. Byl to taky trojplošník, zato však velmi známý Fokker Dr.1, i když v neznámé kamufláži leteckého esa leutnanta Josefa Carl Peter Jacobse. Zvolil opačnou filozofii než Tonda a postavil menší model, než loni úspěšný Letov Š-20. Model je tak velice citlivý a náročný na pilotáž. Starty se odbývaly stejně jako loni z „letadlové lodi“, ping pongového stolu, původně určeného pro start dvacetinek. Všichni piloti tuto náročnou figuru zvládli bez havárie, i  když krátká vzletová dráha kráse obratu jistě nepřidá. Samozřejmostí byla spolupráce při startu, kdy pomocník vypouštěl model až při plných otáčkách motoru. Přistání byla sice do krátce střiženého, ale pro lehké makety nevhodného trávníku. Elegantně přistávaly jen obě větší makety. Tuto kategorii konečně vyhrál Tonda Alfery s Aviatikem Berg, druhý byl Petr Kolář s Letovem Š-20, třetí byl loňský vítěz Jirka Alfery, startovní pole uzavíral Vláďa Alfery s Čihákovým Rapidem. Při vyhodnocení této kategorie se přihodila jediná kaňka soutěže. Hlavní pořadatel při kvapné snaze o rychlé zpracování výsledků přehlédl jedno zatržítko v excelovské tabulce, následkem čehož špatně setřídil pořadí. Zapomněl na to kouknout selským rozumem a, bez ohledu na do očí bijící nesoulad čísel, vyhlásil špatné pořadí na třetím a čtvrtém místě. Znamením mu měl být údiv Jirky, že na něj nezbyla cena. Samozřejmě nějakou dostal, nicméně chyba byla zjištěna až dodatečně a tak omluva spolu s vysvětlením byla zaslána hlavě rodiny mailem. Prý se zase tak moc nestalo.

Díky krásnému počasí si na letiště našli cestu i celkem početní diváci, mezi nimi pak hlavního sponzor v osobě majitele Stanislava Jelena. Dle informací „z firmy“ se i jemu akce líbila. Nechyběl dobrý guláš a speciálně upečený koláč paní Böhmové, která se vzorně starala o občerstvení účastníků, přičemž koláč rozdávala za úsměv.

Díky štědrosti hlavního sponzora firmy JETI z Příbora a Obecního úřadu ve Fryčovicích dostali všichni účastníci hodnotnou cenu, první tři v každé kategorii (pokud jich tolik bylo) pak diplom z dílny Jozefa Böhma.

Po oficiálním ukončení soutěže se rozběhla neoficiální debata, iniciovaná Tondou Alfery, jak upravit podmínky účasti maket v kategorii RC-min, aby se příštího ročníku mohli zúčastnit i piloti s modely ze stavebnic. V blízké budoucnosti bude proto na fóru otevřeno diskusní vlákno na toto téma.