Openscale 2011, Brno-Medlánky 28. a 29.5.2011

19.ročník Openscale má v celé historii této kultovní dvacetinkářské soutěže jeden primát - cela sobota propršela. I když předpověď slibovala ustávání deště, skutečnost v Brně byla diametrálně odlišná a pršelo, tu méně, tu hustěji, celou sobotu až do večera. Další nemilé překvapení čekalo pořadatele na samém počátku, když se zjistilo že část restaurace U křivé vrtule, kde bodování obvykle probíhalo, mají obsazenu počítačoví "letci" na simulátorech. To se nakonec vyřešilo a bodování probíhalo ve velkém párty stanu naproti. Jak vždy bývalo na první jarní soutěži zvykem, k vidění byla celá řada nových dvacetinek. Nemá cenu popisovat jednotlivé modely v textu, jsou v vidění ve fotogalerii, roztříděné tentokrát na novinky a to ostatní, doplněné popisky. Neustávající déšť přiměl pořadatele po skončení bodování k rozhodnutí, že letová část soutěže se přesouvá na neděli, a tím byl sobotní program ukončen. I když ne až tak docela, někteří, pohříchu právě místní, odjeli domů, avšak ti co do Brna vážili nějaký ten kus cesty zasedli k hospodskému stolu a následovala několika hodinová diskuze. Na přetřes přišla jak témata z techniky stavby, z nichž největší emoce vzbudila problematika sochání a barvení pilotů, tak i pikantní historky z modelářské historie.

Nedělní ráno bylo přesným opakem soboty, modrá obloha a mírný postupně slábnoucí vítr vanoucí podél letiště dávaly naději, že nedělní počasí nám vynahradí sobotní nečas. Škoda jen že výprava minimaketářů z Prahy odjela domů už v sobotu večer a tak jejich nádherné dvacetinky nedostaly šanci v soutěži uspět. Naopak se ale objevili tři žáci z modelářského kroužku vedeného Lubomírem Koutným s obligátními dvacetinkami Dornier Komet. Zpočátku nastalo, jako pokolikáte už, zmatené pojíždění kolony aut po kraji letové plochy Aeroklubu Medlánky ve snaze najít to správné místo ke startu. První zvolené startoviště u větrného pytle v křížení vzletové a pojížděcí dráhy vzbudilo nelibost Aeroklubu a byli jsme vykázání do nejnižší partie letiště, proslulé velkou turbulencí za nedalekým hřebenem kopců. Naštěstí byl letos vítr tak slabý, že tento efekt nebyl tak moc patrný. Zde se pak za neustále se lepšícího počasí odlétala převážná část soutěže. Kolem poledne pak vítr ustal docela a vládu nad letištěm převzala termika. Takové počasí bylo přímo ideální pro zalétávání nových modelů, čehož také většina jejich majitelů využila. Vůbec se letos hodně zalétávalo a zkoušelo, ve vysoké trávě se všude vynořovaly polopostavy vrhající a zase hledající své modely. Naštěstí v panujícím bezvětří místo dopadu bývalo jen zřídka podstatněji vzdáleno od místa startu. Bližší informace z letové části soutěže jsou také součástí doprovodných textů ve fotogalerii.

Ukončení Openscale proběhlo opět ve velkém party stanu, kde starostka Medlánek vítězům všech vyhlášených kategorií předala poháry, diplomy a ceny. Jak to vlastně všechno dopadlo se můžete dočíst v níže přiložených výsledkových listinách.

Na závěr této stati bych se ještě rád podělil o pár mých postřehů. Tohoto ročníku se zúčastnilo 19 minimaketářů s 29ti dvacetinkami, to je ovšem počet modelů předložených ke statickému hodnocení. V letové části soutěže pak chyběli čtyři soutěžící se šesti modely. Na první pohled čísla tak nějak v normě, ale překvapující je počet nových dvacetinek - 14 nových modelů, to je číslo které skoro bere dech a svědčí o tom že dvacetinky se zase, spíš pořád, stavějí. Ale není to jen otázka počtu, zaznamenali jsme i technologický posun, čtyři modely, z toho tři nové, byly postaveny z polystyrenu. A co je nejdůležitější, stavba dvacetinek z polystyrenu opustila složitou a nerozšiřitelnou cestu vakuování do negativních forem a ukázalo se že i obyčejným "vysocháním" se dají stavět krásné a hmotnostně zcela konkurenceschopné dvacetinky. Ne že by to bylo něco úplně převratného, pamětníci vzpomenou na propagátory stavby dvacetinek z polystyrénu Lubomíra Samsona a Zdeňka Podušku, ale nynější modely jsou materiálově a technologicky o hodně velký kus dál. Co už však takové nadšení vzbudit nemůže je jistá uniformnost nových dvacetinek - jeden motor, jedno křídlo a dost. Vrcholem složitosti je zatahovací podvozek, ale takový, no .... Oproti loňsku žádný víceplošník, žádný vícemotorák, žádná netradiční koncepce - to je stav do kterého tuto kategorii směřují stávající pravidla, respektive systém výpočtu nadhodnocení. Nezbývá než věřit, že invence dvacetinkářské špičky byla vytížena zkoušením technologie stavby z polystyrenu a až uznají že je správný čas, přijdou na řadu i složitější předlohy - skulinka v pravidlech by tu byla.